Opět zaujmu místo na konci, Ranža v čele. Táhlým a dlouhým stoupáním se v záři podzimního slunce vyhoupneme na planinu po které rovná a široká hlavní silnice zamíří k Sedlčanům. Ne tak my, na objezdu Křepenic uhýbáme vpravo na značně hrbatou, díratou a kličkatou asfaltku mířící dále na jih. Copak já, jsem zvyklej, Pepa, ten na Královně je tu král (a stejně chvilku jede podél po strništi), ale docela nezávidím Markétce s těma jejíma zalehávacíma vajglovačkama, tohle jí asi zrovna moc nevoní. Komunikace pro supersport halt vypadá poněkud jinak.
Za vesničkou Dublovice pamětnou příšerně rozdrbanou dlážděnou hlavní a jedinou ulicí najedeme onu výše zmíněnou "18" spojující Příbram a Sedlčany a zamíříme opět přímo na západ k Vltavě. Je docela fajn se po přestálém hrkotání zdevastovanou okreskou zase na chvilku pořádně rozjet na normálních "kolem stovky" a užít si pár klometrů široké, hladké a liduprázdné silnice. Za motelem Zrůbek však brzdíme a zahýbáme vlevo opět na uzounkou okresku, tentokrát však (naštěstí) kvality více než rozdílné od té předchozí. Silnička kličkuje přes bývalé SS cvičište z druhé války velmi půvabnými zatáčkami s mnoha odbočkami zdánlivě nelogicky mířícími do mnoha borovicových lesů či hájků kolem. Při představě vojenského prostoru však tyto silničky dostávají jistý smysl. Až budu mít to enduro, zajedu si sem a dá-li Bůh, něco tu prošmejdím.
Zvolna sjíždíme k Vltavě, kterou spíše jen tak tuším za vršky vpravo od nás, až nás najednou silnička vyhodí nečekaně na pravý břeh těsně pod Kamýkem. Dobrý Ranžo, tohle se ti povedlo, tenhle kousek cesty byl alespoň z mého pohledu "very fine"! Ještě pár set metrů a napojíme se na hlavní silnici vedoucí z kopců vlevo od Krásné Hory. Ranža nezamíří na most jak bych čekal, ale pokračuje dál proti proudu asi kilometr až přímo k přehradě, kde zastavíme až na samém konci na plošině, odkud se spouští na hladinu přehradního jezera lodi vytažené výtahem zpod hráze.
Slunce už tady svítí naplno, no a rázem je kolem krásně. Louky jiskří rosou, lesy září všemi pastelovými barvami, prostě den jako vymalovanej, po ranní a dopolední sychravině není ani památka. Dobře jsme si vybrali. Na hrázi se zdržíme asi čtvrthodinku, tu si Josef zpestří malou endurovložkou po rozsáhlé a čerstvě posekané louce. Co na to majitel, nevíme, každopádně má trochu přeházenou otavu :-( No a co dál, návrat? Pohled na hodinky a do mapy a rozhodnutí je jasné - když už jsme tady a čas je přízniv, no tak to dotáhneme do konce: Orlík čeká!
Vox populi, vox Dei, jedeme. Vrátíme se k mostu a zamíříme vpravo mnoha serpentínami nahoru do kopců směrem na Krásnou Horu. Tuhle silničku znám dobře a patří k mým oblíbených, tak si ji opět na ocase vychutnávám v pohodovém odpoledni. Na kraji městečka dojedu grupu stojící pod kopcem a o čemsi diskutující. Nejprve nechápu, ale po chvilce je jasno - jedná se o vyjetí schodů před námi po nájezdu pro kočárky, všichni ho znají... Tak chlapci, na tohle jsem už příliš starej, pohodlnej, línej, uvážlivej a neschopnej, tohle vám klidně nechám a podívám se na to z odstupu. Vyjedu jednu serpentínu, nahoře odstavím mašinu a jdu se na tuhle slávu podívat :-) Jako další rozumní se ukáží Markétka, Johnny a Bekr, kteří zvolí také přiměřenou vozovku - no a tak je to vše na Ranžovi a Pepovi. Hmmm, Afrika, s tou by to mělo jít, s Magnou, no .... No, nespadli chlapci, nespadli, zato svojí činností vzbudili poněkud nevoli obyvatelek téhle uličky. Ale, klobouk dolů!
Po krásnohorském extempore zamíří naše kavalkáda po "102" směrem na Orlík. Tahle etapka plně zapadne do dnešního rámce, pohoda, pohoda, krystalická pohoda. Bručím si to na konci, počumuju kolem, prostě není tomu co vytknout.
Poslední dnešní překvapení na nás ale ještě čeká. Místo přejezdu po koruně hráze se na nás pouze výsměšně culí známý "lívanec" dávající na vědomí že se vozovka rekonstruuje a tak je nutno dát čelem vzad. Nicméně, jedeme dál, nějak to překonáme, vracet se, to neee... Těsně před hrází zahneme vpravo a dlážděnou silničkou zamíříme do Solenice, kousek dál pod hrází. No jo, uvědomím si že je tam můstek pro pěší, a tak tedy i pro motorkáře. Fajn.. Ale, fajn, fajn, fajn to asi zrovínka až tak nebude bo předmostí je blokováno mohutným betonovým kvádrem, zřejmě aby autařský křupíci nejezdili po pěším mostíku. Mám pochybnost zdali moje šířka mi průjezd umožní. No, vyrážím první, protože projedu-li já, projedou všichni :-(. Kapotáží se vejdu, ale kufry, ty vadí. No tak musím potupně dolů, s pomocí kolegů odemknu a sundám pravý kufr no a pak už projedu bez problémů. Tyhle naše manévry sleduje grupa postarších Germánů ze kterejch se podle jejich trik vyklube zájezd nějakého motoklubu. Komentujou moje snažení, ale sklapne jim když se za chvilku ocitneme na druhé straně bez problémů a ztráty květinky.
Čas ale nezastavíme... Je po třetí no a tak je i nejvyšší čas se vydat na zpáteční cestu nechceme-li zatmět. Po okresce se dohrabeme zpátky na hlavní na Příbram, přejedeme ji a podle dálnice na Příbram dorazíme až na kraj Dobříše, kde zastavíme na finální rozloučení. Je to jasný, Bekr se vydá směrem západním na Plzeň, Ranža s Johnnym mající cíl na západním okraji Prahy to vezmou přes Mníšek a Řevnice no a my, kteí potřebujeme spíš na východ, máme taky svojí cestu. Takže, postojíme, naposledy pokecáme, potřepeme si tlapama, popřejeme si zdaru do zbytku sezóny, a někdy zase na shledanou!
Pepa, Markétka a já vyrazíme tedy starou známou trasou přes Nový Knín, Slapy a Štěchovice dolů do údolí Vltavy. I zbytek dnešního vejletu se nese v pohodovém duchu, i když tempo naadíme přeci jen rychlejší, začíná se stmívat a jak je na podzim zvykem, tak soumrak padá rychle. Tam kde náš vejlet začal, tam i končí, ve Zbraslavi se kolegové oddělí a pokračují přes Dolní Břežany dál, mě už čeká jen nuda Jižní spojky, bohužel již za tmy.
Takže, říci že se tenhle vejletík vydařil by bylo stejně plytké a ordinérní jako oznámit světu že (třeba) Rossi je docela dobrej fíra. Prostě, nevím jak ostatní, ale já jsem byl s dnešním dnem maximálně spokojen a nic mě nezkazilo dojem z pohodové vyjížďky s kolegy, s kterým si rozumím, krajinou která se mi líbí a stylem, který mě vyhovuje. No, tedy, popravdě, ta klobása mohla bejt lepší:-))))
