Chalupáři a místňáci kutají poslední práce na svých latifundiích, hrabou a neekologicky spalují listí a ostatní bordel, no a my jim přinášíme trochu vytržení do šedivé nudy. Protějším zalesněným svahem se vyhrabeme až na silnici spojující Jílové a Davli, no a po ní zamíříme do starobylého hornického městečka nad Sázavou. Projedeme starobylou městskou branou zastavíme na zaplněném a řvoucí muzikou zahlušeném náměstí (podvědomě hledáme kdesi za keři Edovo obludné modré GW s aparaturou vytočenou na plný kule:-))))
Markétka si chce na místním asijském hadrotrhu koupit druhé rukavice (jedny jí zřejmě nestači, zřejmě zimička) ale neuspěje.
Další vedení našeho pelotonu (který i na náměstí budí patřičnou pozornost) přebírá Ranža který odbočí několik kiláků za Jílovým vpravo do sázavského údolí a dál do vesničky Žampach, místní části Dolní Studené. Uprostřed našeho impozantního pelotonu s námi automaticky a bezmyšlenkovitě pokračuje zcela evidentně zpitomělý a konsternovaný řidič Favoritu, a když je námi vyvržen na břehu Sázavy stojí, čučí a neví kudy kam.... My pokračujeme po panelové vozovce mezi chatami do prudkého kopce přímo pod žampašský viadukt, technickou to památku č.1 na trati "posázavského pacifiku".
Tady je naše první cílová zastávka, pro některé je to nečekané setkání s takovouto stavbou, kterou Cammy promptně lokalizuje na trať Praha-České Budějovice. Viadukt sám je docela impozantní stavba nikterak nedotčená stoletím které uplynulo od jejího vzniku. Nikdo tudy nejezdí a tak zabereme svými odstavenými stroji celou šířku úzké silničky. Fotíme, obdivujeme perfektní ruční práci italských dělníků, kteří své umění získané při obdobných stavbách v Alpách uplatnili i zde, vychutnáváme zasmušilou, podzimní, tichou a klidnou atmosféru místa takřka mimo civilizaci. Tu nám připomene jen motorák který zvonivě přerachotí někde vysoko nad našimi hlavami.
Nová Rabyně