Po důkladné prohlídce se stále pod Ranžojc vedením vyškrábeme místními stezičkami až nahoru nad Jílové, do kterého se spustíme stejnou cestou jako před hodinou, z čehož by náhodný pozorovatel mohl usoudit na náhlé pominutí smyslů svých, pomatení motorkářů či na zabřednutí do časoprostorové smyčky. V Kabátech pod tratí mě Ranža nekompromisně deleguje opět za Group Leadera, takže vedu kolonu dál dolů k Sázavě do Kamenného Přívozu. Zde překročíme Sázavu a okreskama se motáme dál. Nejprve sledujeme chvilku levý břeh Sázavy, než se vydáme vzhůru do kopců jižním směrem, tak abychom mohli sjet do Nové Rabyně shora. Trochu se začíná místy projasňovat, tak jak stoupáme pozvolna vzhůru do kopečků Sedlčanské pahorkatiny. Jak tak chvilkama zableskne mírné, malé a oslabené podzimní sluníčko, pestrobarevné lesy kolem se prozáří a svět kolem je hned krásnější a přívětivější. Bručíme si touhle pohodou tak 80 - 90, víc nemá cenu jednak kvůlivá přeci jen občas vlhké silnici, ale hlavně, jedeme přeci na vejlet, a ten neznamená že vše kolem se bude slejvat do jedné různobarevné šmouhy a po zádech nám mezi půlky nebudou stékat kapičky studeného potu vyloučeného organismem plynně přecházejícím z jednoho stresu do druhého.
Ve Vysokém Újezdu stavím na návsi neb nejsem si jist další trasou a potřebuju konzultaci s mapou. Grupy se však iniciativně ujímá MiOn, neb jsme opravdu blízko jeho komína a samozřejmě to tu zná jako svý boty. Velmi rád se opět nechám vystřídat a zaujmu tak místo na samém ocase, které není bohužel pro mne až tak obvyklé, a proto si je o to více vychutnávám. Pokračujeme tedy ve změněném pořadí dál na jih, než po chvilce zatočíme razantně na západ a po překonání hřebene nad vltavským údolím sjedeme těch několik serpentin dolů, a zastavíme na známé vyhlídce nad Novou Rabyní. Z mého hlediska velmi pěkná a zajímavá etapa, no kdy mám tu možnost jet na konci tak velké, vyrovnané, pohodové a jezdecky ukázněné skupiny, vše mít pěkně před sebou jako na talíři, to celé zabalené do hávu krásné středočeské pahorkatiny. Skutečnost, že provoz je tu nulový, pohodu ještě umocňuje.
Těm několika podzimním turistům trochu znechutíme okamžiky souznění s přirodou halekáním, halasem a hukotem motorů, no inu motorkáři, že jo:-((((.







Kaňon Vltavy je ještě lehce zatažen oparem, pestrobarevné lesy na obou březích dodávají podzimnímu dni tu správnou atmosféru blížícího se zimního spánku. Některým jezdcům ovšem tyhle kladné a pozitivní pocity trochu sráži prochladnuté okončetiny a jiné tělesné výstupky a součástky. Postojíme proto na vyhlídce poněkud déle, aby se těla dostala do správné provozní teploty. Kecáme, obdivujeme okolí, no prostě relax.
Protože času je ještě halabaděj a jsme v přiměřené pohodě, nastavujeme si další postupný cíl a tím je živohošťský most o kus dále na jih. Bohužel, rabyňská vyhlídka je také nejvzdálenějším a tudíž cílovým bodem pro Cammy, Hynka s partneřicí (tu nejvíce mrzí že musí odevzdat teplé rukavice s beránkem) a Jirku Korandu, kteři vedeni rozličnými důvody se tu s námi rozlouči a klasickou cestou přes hráz Slapské přehrady zamíří do tepla rodinných krbů. Tož popřejeme si navzájem vše dobré (zvláště Hynek to bude potřebovat vzhledem k brzkému odchodu pod kudlu chirurgovu) a rozjíždíme se na dvě světové strany

Živohošť, Cholín