ALPY 2000
Solker Pas. Teploty přesahovaly hodně přes 30 stupňů a Ranžovu Majdalenu stihly pod vrcholem stoupaní technické problémy. Po opakovaném polití vodou z alpského potůčku zchladla natolik, ze se na vrchol přeci jen vyvlekla, ale tlukot jejího čtyřválcového srdce byl víc než nepravidelný. Zde je jasně vidět, že část výpravy sdílí značné obavy majitele o další průběh cesty a motorku si starostlivě prohlíží, zbytku výpravy je to však hluboce jedno a utrpení jejich kamaráda je nezajímá.
Stále jsme v sedle tohoto průsmyku a kocháme se alpskou přírodou. Tedy většinou. Někteří účastníci zvolili pro kochání se okolím krajně nevhodnou polohu. Klasický propletence čtyř nohou to jasně dokazuje. Ostatním si toho nevšímají, protože tohle se odehrávalo prakticky na každé zastávce.
Hory, hory, zatáčky, zatáčky, nuda, nuda, šeď, šeď.
Po návratu z nadoblačných výšin do údolí musel Ranža přistoupit k výměně všech svíček. Naštěstí je měl s sebou, zřejmě je už chtěl vyměnit dávno, ale pořád si říkal, že to ještě jede, až se mu to vymstilo. Zatímco tedy intensivně pracuje a pálí si prsty o rozžhavený motor, Míra na něj obětavě vrhá obří stín a Vůdce Eda ho v sedě pozoruje, aby se náhodou neflákal a svým liknavým přístupem nezdržoval skupinu v dalším postupu. Oprava se naštěstí zdařila, motor opět chytil na všechny čtyři a mohli jsme vyrazit za dalším dobrodružstvím.
Zde konečně jasný důkaz o existenci slip v kožených kalhotách. Právě probíhá jejich opětovné přerovnání spojené s odvětráním a částečným vysušením.
Naše další noční hnízdiště, tentokrát u města Admot. Vůdce zcela neomylně objevil zastrčený ekokemp s výrazně příznivými cenami a prakticky nulovou obsazeností. Jediným záporem byla naprostá absence pohostinských zařízení v okolí. Za povšimnutí stojí Eda, který na GW zcela vyjímečně neodpočívá, ale čeká, až mu některý z řadových účastníků sežene a přinese podložku pod pohotovostní stojan, aby mohl v klidu sesednout.
Výprava se pustila do stavění stanů. Až k dokonalosti to měli zařízené Ranžovci, jejichž příkladná spolupráce a rychlost udivovala všechny ostatní. Zde právě zachyceni během svého manuálního koncertu. Ranža v poněkud nesouměrných trenclích popíjí pivko a diskutuje s okolím, zatímco Ivana se stejným zaujetím a kladivem v ruce staví stan. V pozadí dvě krasavice v nedbalkách dávají dohromady sumu nutnou pro zaplacení kempu.
Zde Fester zkouší kvalitu mobilního signálu v alpském podhůří. V pozadí odpočívá Ranža po namáhavém výkonu během stavění stanu, Ivana má konečně čas na trochu toho krášlení.
A večeříme. Kamil…
… Ivoš…
…Semik.
Společné posezení po večeři. Vzpomínalo se na prožité a plánovalo to další. Všimněte si, jak jsou všichni krásně do červena sesmahnutí. Vysokohorské slunce je potvora, přestože je jeden většinou oblečený a má na hlavě helmu, pranic to sluníčku nevadí a opaluje a opaluje.
Další den dopoledne a poslední zastávka u města Eisenerr pod horou Erzberg. Probíhá tady těžba železné rudy a hora je okousaná jako pyramida. Po prohlídce byl už jenom čas na natankování a následovala dlouhá cesta domů.
