ALPY 2000
Moravská, tedy především brněnská, část expedice, někde cestou na místo srazu v Dolním Dvořišti. Podle postojů jednotlivých účastníků a jejich výrazů je zřejmé, že si cestu dobře naplánovali, tedy se nemuseli nijak honit, času měli prostě dost. Však také přijeli pouze o hodinu a čtvrt později, než v kolik to vrchní velitel Eda naplánoval. Zbytek expedice se tam zatím smažil ve vlastní šťávě, bo bylo snad 30 stupňů ve stínu.
Tak tahle změť světel, kol, kapotáží, slunečníků, helem a lidského masa je kompletní skupinka zastupců MKF před překročením bodu zlomu, tedy hranic. Jediný Standa Šihovec s námi nejel, ten se přijel jenom podívat na odjezd, asi se doma nudil. Je to ten s rukama v bok a bílém tričku. Jeho BMW GS je zabordeleno někde mezi ostatními stroji, takže není vidět. Zcela vpravo XXL Goldwing a XXL Míra, zcela vlevo XL Bandit a XL Tesyk. Čerpací stanice Devil byla tou správnou kulisou pro rozloučení s naším, do Evropy se deroucím, Azerbajdžanem a vstupem do světa tam venku, tam za vodou….
Stále ještě jsme u té pumpy, stále ještě v moci kapitalismu volné soutěže. Ta široká, námořnická ramena vlevo patří Kamilovi, ten sametem porostlý globus nad nimi taky. Vedle stojí Míra a zřejmě napjatě poslouchá nějaký specielní návod na baštu z Kamilovy Knihy zakázaných receptů. (Kdo ji ještě nemáte, velkou chybu děláte) Na pravé straně si povšimněte samotného Velkého Guru, v tuto chvíli ovšem poněkud vyčerpaného a o pytel odpadků na své Africe opřeného.
My snad ani neodjedem. V popředí Ranža ve svém pěkném tmavém kolektorovém svetříku, který sundal až někdy třetí den. Tedy sundal, spíš ho nemohl ráno v kempu chytit. Za ním vlevo Standa, starostlivě pozorujícího stále ještě vyčerpaného Velkého Guru, který loví v postraní brašně Královny nějaká psychofarmaka, Vzadu za nimi Ivoš telefonuje a Fester (Mirek Nosek) si zřejmě urovnává slipy ve svých slušivých upnutých kožených kalhotách. Prerie to s nadšením pozoruje, snad kdyby se to nějak zadrhlo, aby jako zdravotník výpravy přiskočila s okamžitou pomocí.
Stále ještě ta zapráskaná pumpa. Napůl zhroucený Ranža, byv podroben zdrcující kritice nadopovaného Velkého Guru, který se zde zcela nepokrytě vysmívá nákladnímu vozíku PAV nechvalně známému pod jménem Rambo. Rambo byl na cestu vybaven válečnými barvami a vypadal opravdu hrůzostrašně. Nicméně na Honzu to neudělalo příliš velký dojem a nepokrytě si z něho utahoval. Ranža stojí nad Rambem jako hromádka neštěstí, protože Honzu má rád a vzhledem k tomuto faktu ho nemůže zabít.
Ano, jsme za hranicemi, dokonce i za Lincem. Nádherná země. Neopakovatelné zážitky. Projeli jsme několikakilometrovou zácpou na rozorané dálnici, kterou ti zapráskaní rakušáci nemůžou opravovat tak, jak je v civilizovaném světě, zvláště u nás, zvykem, tedy po jednotlivých pruzích. Ne, oni to opravují komplet a tím staveništěm projíždí hned několik pruhů. Až se dostaneme do Unie, budou se mít naši silničáři ještě co učit. Vzhledem k neprůchodnosti zácpy pro některé stroje, čekala většina výpravy na tři opozdilce (Eda, Kamil, Míra) na prvním dálničním odpočívadle za Lincem. Zde již zachycena situace, kdy tito dorazili, bo uprostřed obrázku svým rozmáchlým krokem pochoduje právě Kamil ve svém pruhovaném tričku.
A opět jsme trochu poposkočili. Tentokrát zastávka u nádherného jezera Traumsee před městem BadIschl. Většina účastníků je již v plavkách a uprostřed Ranža začíná se svou podivnou produkcí. Zatím se tedy nic neděje, ale slabší povahy by měli několik dalších obrázků přeskočit.
Co to tam vpravo ten Ranža vyvádí? Široko daleko samí chlapi…že by jim něco vysvětlovat? Nebo snad přímo ukazoval? Stojící Honza a Míra, i sedící VanHalen mají pobavené výrazy, ovšem sedící a napůl otočený Tesyk se tváří vyloženě pohrdavě, skoro jako by to uměl líp.
Ano je to blázen, hoďte na něj síť. Ve skutečnosti je to ještě daleko větší pošuk, než na téhle fotce.
Krásná fotka plná nádherných tvarů. (Pokud si tedy odmyslíte Semika, který vypadá jak stojan na deštníky a Kamila, kterému se s pohledu na ty tvary zřejmě chystá vybuchnout hlava). Ten Míra si snad neodloží…
Tesyk s Ládíkem VanHalenem. Tesyk zde vypadá poněkud vyděšeně a zřejmě s obavami sleduje Ranžu, co že to kde zase předvádí. Ládík naopak jako vždy ve velmi dobrém rozmaru, zde zachycen v pozici na pasece seroucího výherce prvního místa v Sazce (všimněte si úsměvu).
Fotografie plná kontrastů. Země a vzduch, voda a hory, světlo a stín, černá a bílá, chudoba a blahobyt, Semik a Kamil. Leoše vlevo si nevšímejte, ten je tam náhodou.
Na zemi ležící, spokojený vůdce smečky. Členové se mu nepoztráceli, počasí přeje, všichni jsou šťastni. (Což velmi dobře vystihuje vlevo ležící Fester, zcela zjevně spokojen s konfiguraci slip v kožených kalhotách). To atletické tělo ve značkovém spodním prádle mistrů světa patří samozřejmě VanHalenovi.
