I když se včera juchalo, díky kvalitnímu palivu není nikterakých sekundérních příznaků, které by gentlemana omezovaly v nezbytných ranních aktivitách. Tím chci jenom naznačit, že lezu z pelechu tak jako obvykle:-))….
Zatažíno, takový ten šedý dekus od obzoru k obzoru, cejtím v kostech, že dnešní počasí asi nebude žádnej bonus. Ale balení a snídaně proběhne v poklidu a pohodě. S desátou hodinkou odrážíme z přístávku, na který si uchovám jen hezké a příjemné vzpomínky.
Držíme včerejší přesunový směr, tedy pěkně podél čáry příboje dál na východ. Počítám, že za chvilku se rozdělíme, neb zbylé posádky chtějí poznat něco starobylých památek trochu ve vnitrozemí. Já naopak míním navštívit muzeum, o kterém jsem věděl už z domovského netu a navíc i z letáků. Na samém výběžku pevniny leží na kraji přístavu Fraserburg maják Kinnairds Head, a ten ukrývá muzeum skotských majáků. Tohle si nemíním nechat ujít, takže to takto prezentuji zbytku výpravy. Předpokládám, že opět budeme aplikovat včerejší model a dáme oddělení. O to větší je mé překvapení, když Johnny míní, že by se tam taky jeli mrknout. Žasnu… no ale proč ne? Takže i nadále jedeme společně.
Mezi Banff a Fraserburg stavíme jen na jednu zastávečku, za rybářskou vesničkou Roseheady u úpatí jedné z Martellových věží. Ty byly budovány na počátku devatenáctého století podél celého pobřeží a sloužily jako pozorovací body, z nichž pověření domorodci sledovali moře koldokola a jejich úkolem bylo hlásit výskyt nepřátelského loďstva. Napoleon hrozil celé Evropě a Anglii obzvláště, a vzpomínka na španělskou Armadu byla v kraji ještě dost aktuální. Takže dodnes najdete takovéto víceméně typizované kamenné věže rozeseté po celém pobřeží. Ta zdejší je bohužel uzamčená, takže se po okolí rozhlížíme jen od paty věže. Pohled to věru radostný moc není, sice ještě neprší, ale kousek odtud již šedý závoj cosi naznačuje:-(. A mastí si to směrem k nám. Takže hybaj odsud, pod střechu!