. Musím ale uznat, ze fotit je zde opravdu co. Goudet (francouzská výslovnost je Gudé) je opravdu malebné městečko. V průběhu baleni Glider ještě vyřizuje platbu za kemp a chvíli po deváté vyrážíme.
Goudet (F) - Realmont (F)
© H
324 km (1 588 km)
Ráno si trochu přivstáváme a protože se rozjasnilo, Gas tasí foťák, pobíhá všude kolem a fotí a fotí. Jeho běsnění neuniká ani jeho noční spolubydlící, oděný do spacího negližé, jehož fotí v rozšafné ranní póze, radost pohledět . Musím ale uznat, ze fotit je zde opravdu co. Goudet (francouzská výslovnost je Gudé) je opravdu malebné městečko. V průběhu baleni Glider ještě vyřizuje platbu za kemp a chvíli po deváté vyrážíme.
Zajíždíme zpátky do Costarosu a po N88 mažeme přes Mende jihozápadním směrem až do Chanacu, kde mám v plánu odbočit doleva na vedlejší silnici jež by nás měla zavést až k hlavní atrakci dnešního dne o tom ale později. Odbočku samozřejmě míjím, jsa zaměstnán studováním nové mapy, kterou jsem si koupil včera na benzínce u Lyonu a ve které jsem právě v tu chvíli hledal onu vymyšlenou „zkratku“. Nezajeli jsme si ale moc a když se otáčíme nevidím ani posměšné úšklebky holohlavých chovanců, jež mám dneska provést francouzským středohořím. Jestli to ale není tím, že jim přes helmy není vidět do ksichtů
Tak jako na všechny boční silnice ve francii přivítala nás i tato zkratka utaženějšími zatáčkami, prudšími stoupáními a klesáními, menší šířkou vozovky s hodně proměnlivou kvalitou povrchu. V praxi to znamená, že celé okolí se najednou stává zajímavějším, především z hřebenu jsou perfektní výhledy do okolí a sem tam se dá i trochu zatopit pod kotlem. O to zajímavější bylo, když mě na jednom hodně hrbolatém úseku předjel Glider a upaloval dál dopředu!? Nechápavě tedy čumím do zrcátek, ale zbytek formace se drží na svých místech, tím sem se ujistil, že se po té silnici rozhodně netáhnu jak pytel sraček. Jediným vysvětlením pro mne tedy bylo, že se v Gliderovi asi probudil nějaký závodnický pud a chce si na Futuře střihnout tenhle vpravdě enduroidní úsek hezky po stupačkách. V dálce ale vidím, že zastavuje u remízku, snaží se přemluvit Futuru, aby aspoň na chvíli postála na policajtovi, ani s helmou se nepáře a upaluje se vyvenčit do křoví. Takže žádný závodnický pud, ale prostata to byla 
O pár km dál, při sjezdu k Boyene, zastavujeme na mini odpočívadle, které už je zčásti obsazeno opuštěnou dodávkou, ale my se ještě vlezem. Je odsud perfektní výhled na tu krásu pod námi, slovy se to ani nedá popsat. Rozhodujeme se, že se tu ještě nějakou chvíli pokocháme a přitom zaplníme hladové žaludky
Trvá nám to skoro hodinu než se zase zvedneme a vyrazíme dolů do údolí a dál do Aguessacu až k Millau (Mijó), kde se před námi vynoří hlavní atrakce dnešního dne, Viaduc de Millau.
Jak už název napovídá, jde o most, dálniční most, jehož mostovka se táhne nad celým, 2,5km širokým údolím, ve výšce až 245m nad řekou Tarn. To ovšem není vše, celková výška mostu, včetně lanové věže nad pilířem číslo 2, je 336m, což znamená, že je to nejvyšší most na světě. Už takhle z údolí vypadá ten most impozantně, a tenhle dojem sílí čim blíže mostu jsme. Nezajíždíme až do Millau, ale odbočujeme doprava a vyjíždíme na severní svah nad údolím. Je to tu ale samá Deviation (objížďka). Ačkoliv je most už téměř půl roku otevřen, stále ještě v jeho okolí probíhají dokončovací stavební práce. Nám se naštěstí daří najít tu správnou silnici, v současné době spíše obslužnou komunikaci, která nás vede nejdříve po pravé straně dálnice s mýtnicí, aby nás po přejezdu pár horizontů, s perfektním výhledem na most a průjezdu tunelem pod dálnicí, dovedla po její levé straně až k hraně údolí, kde se most odpoutává do volného prostoru nad údolím, kde podpírán sedmi betonovými pilíři mizí v mírné levotočivé zatáčce někde na jižní straně údolí.
Do toho všeho synchronizovaně blikají stroboskopická světla na vrcholcích lanových věží, což ve mně probouzí touhu zkusit tohle všechno zaznamenat. Poprvé na téhle dovolené tedy tahám kameru, připevňuju ji na stativ na nadrží a vyrážím zpět abych ty grandiosní scenerie blikajícího mostu zaznamenal. A stojí to za to, i takhle podruhé, bydlet tady pod mostem, jezdil bych se na něj dívat každý den
Tahle vyhlídka nás ale samozřejmě neuspokojuje dostatečně, vracíme se tedy o kousek zpět a hledáme další silničky, které by nás dovedly na hranu svahu, tentokráte napravo od dálnice. Hned první pokus se ale nezdařil, projeli jsme po uzounké macadamové cestičce vesničkou jak ze středověku.
Na druhý pohled mi teda došlo, že ty kamenné baráky mají plastová okna a dveře, macadamka ovšem pár metrů za vesnicí přešla v šotolinku a během pár stovek metrů začala klesat do údolí pod ukrutným sklonem a aby to nebylo málo, zrovna v tom největším krpálu přešla šotolinka v brutálně rozrytou lesní cestu, dál už to tudy s našim vybavením opravdu nešlo. Při otáčení tedy jistí každou motorku minimálně dva tlačlidi a balancieří, první se otáčí Gas, pak Glider s Futurou, která si ten prďák dala na dvojku, pak já a nakonec Ranža, který to zvládl i s pochroumanou nohou sám.
Při dalších pokusech už nám štěstí ale přálo, nejdříve zajíždíme na jakési úložiště stavebního materiálu a na třetí pokus jsme se dostali až k meteorologické stanici, ze které je zvlášť hezky vidět zakřivení celého mostu. Když jsme se dostatečně nabažili výhledů na most shora, sjeli jsme dolů do městečka do informačního centra, které je přímo pod mostem. Nemá ani cenu popisovat jak to tu vypadá, je to tu samý autocaravan a autobus prostě moc lidí na můj vkus.
*R. Je to tu vážně jak na procesí, mě osobně ale nejvíc zaujal segment mostního zábradlí a větrolamu, odložený pro demonstraci přímo na parkovišti. Tam nahoře ho vlastně není ani vidět, takové trubky po straně… tady dole je to kolos několik metrů vysoký, schopný udržet na mostě proti jeho vůli i osmnáctikolový kamion. Ze všeho nejvíc to připomíná část ohrady na Tyranosaury.
Nezdržujeme se tedy pod mostem dlouho a vyrazíme po D999 dal přes St. Affrique na Albi. Ve vedení je nyní Ranža, já jedu až za Gasem, důvod je prostý, kameru sem neschovával a tak dojde i na nějaké ty jízdní záběry. A taky že došlo :-).
* R. Ano, ano, ano, jízdní záběry s GASem jsou opravdu vydařené, GAS se totiž před kamerou nakrucuje jak kohout na smetišti, utahuje si zatáčky a prudce akceleruje, bo vědomí, že za ním jede Hynek a veškeré jeho konání bude zaznamenáno pro budoucí generace, mu nedopřává klidu. Nestačím koukat do zrcátek, co to za mnou všechno vyvádí. Až do jedné dvouproudé parádní vracečky.... beru ji vnějškem po větším poloměru, vnitřkem mě ale v pozici ultimativního závodníka podjíždí GAS se stupačkou na zemi. V tom okamžiku mě napadá, do jaké prekérní situace se právě vlastní nenasytností dostal. Tím, že nevydržel a předjel, umístil mě mezi sebe a kameru . Jemu to dochází o pár set metrů dál… Zajíždí ke krajnici a velkorysým gestem mě „pouští“ před sebe. Na to já mu ovšem peču, když tam chtěl, ať si tam chvíli zůstane.
GAS nemůže uvěřit své nezměrné smůle, vleče se při krajnici a smutně se otáčí a ještě několikrát se mě snaží popohnat dopředu. Jsem ovšem tvrdej . Nakonec tedy nasraně rezignuje, bere za plyn div neprotočí zadní kolo FJRa a hned první zatáčku střelí tak rychle, že se málem podívá do křoví u silnice, jak mu to podjelo. Takže ho raději dojíždím a jak se o tom za jízdy vedle sebe bavíme, Hynkovi se daří parádní záběry dvou motorkářů družně k sobě na silnici přitočených.
Stejně jako včera je i dneska evidentní, že nějaké přeháňce neujdeme. Když odbočujeme z hlavního tahu v Albanu na Roumégoux začíná se zatahovat a taky teplota klesá rapidně dolů. Naštěstí je ale sucho, silnice jsou tu dobře čitelné a tempo jde pomalu nahoru, vydá to i na pár hezkých akčních záběrů.
Těsně před Realmontem už to ale s deštěm vypadá na spadnutí, hledáme rychle kemp a ten naštěstí nacházíme kousek od něj, je to městský kemp a u brány se potkáváme s Fabií s pražskou RZ. Není ale čas na dlouhé vybavování, zabíráme si flek a v poklusu stavíme stany. Stihli jsme to. Pršet ale začalo při klohnění večeře na nedalekých útulných a velmi pohodlných lavičkách, nedalo se nic dělat, véču sem musel dodělat poloskrčený ve stanu. Celý zbytek večera i noci pak přecházely jednotlivé bouřkové přeháňky, takže jsme si aspoň na nezbytně nutnou dobu pro vypití Ranžova pivka a prohlednutí jízdních záznamů dnešního dne, zabrali sociálky naproti.
* R. cena v kempu byla víc než lidová, 3€ za jednoho včetně stanu a moto.