Die Bike (10.11.2001, Wien)
aneb na 1O hodin mezi motorky

Část MKF (Festr, Leo, FarGO, já, Cíťa, Ivča, Moniqua, Josef-Afrika, Markétka, Michal XRV, Colonel, Bobo) se v sobotu 10.11. vypravila na výstavu "Die Bike" do Vídně. Po návratu všichni (hlavně brněnská sekce) po mně chtěli, abych "něco" sepsal. Zřejmě už překousli ty drby, co jsem prásknul z výpravy na Slovensko. Dlouho jsem přemýšlel, jak zajímavě shrnout 10 hodin výletu, plnýho sluníčka ale svinské zimy. Rozhodl jsem se, že prostě sepíšu moje postřehy a vy si to doplníte fotkama, co nafotili ostatní. A pokud se to někomu nechce číst, tak ať se klidně vymluví, že je analfabet - já mám taky radši obrázky J.
Organizace byla poměrně rychlá. Ve čtvrtek se v hospodě vyhlásila volná místa a protože se mi nějak v sobotu nechtělo pracovat, jel jsem. V 8:00 vyrazila kolona čtyř aut na Mikulov. Pro další vyprávění je důležité rozmístění posádek. Vzduch rozrážel VW Transporter nacpaný brněnskou bandou, v závěsu pražská (pardon, Říčano-Pražská) dvojka Markétka&Josef, Holomócké přibližovadlo s Michalem, jeho synem a Colonelem a stíhání završoval Bobo taky se synátorem. Na hranicích náš Transporter s neprůhlednými černými foliemi na oknech vypadal jak vozidlo FBI, a tak si nás paní Celnicová šla prohlédnout zblízka. Kupodivu neměla žádné připomínky vůči Festrovi ani jeho kolegovi z práce (i když by to měli být ti první, kterým by podle fotek měli brát otisky). Naopak velké problémy měla Monika, která v pasu měla příjmení Trdá, ale pro paní policistku byla Tvrdá. Když slíbila, že si to "v" tam dopíše, pustili nás dál. Brněnští pašeráci pak vzali útokem Duty-free shop. Divím se, že z těch dvou půlkilových sáčků Haribo medvídků nebylo někomu špatně… Až za 10 km zjistila zbývající tři auta, že nás nemají na dohled a začalo první telefonování.
Projížďka rakouskými vesnicemi je nuda, kvůli papundeklovým policajtům stojícím na každým rohu se předepsaná padesátka striktně dodržovala. Začalo se ozývat zuřivé pípání SMS. Přemýšlel jsem, která slečna si na mě vzpomněla. Byla to nějaká A.one, která mě vítala v síti a za poplatek mi nabízela informace o kultuře a památkách. Aha, tak tady "tomu" říkají památky… hmm, vlastní prostituční síť naše šlapky ještě nemají.
Před Vídní se odbočilo k obchodu Intersport, kde si chtěl Festrův kolega koupit lyže. Bobo asi za volantem chrápal či co, protože odbočku drsně přejel a zjistil to až za 5 kilometrů. Hned volal, že se vrací. Nevrátil se.
Za cedulí "Wien" se objevila šipka s nápisem "Die Bike" a ta se opakovala až před centrum. Tam veškeré ukazatele zmizely a my se ocitli hned na levé a hned zase na pravé straně Dunaje. Kličkovali jsme Vídní a dlouhou chvíli jsme za neprůhlednou fólií zaháněli fuckováním projíždějících aut. V tuto chvíli se oval Bobo s dotazem kde jsme. No co mu na to chcete říct? J Objevila se spásná cedule Messegelande (nebo tak nějak) vlevo a my natvrdo přejíždíme zprava přes pět pruhů do odbočovacího. Josef to nestíhá a zůstává s Oktávkou trčet přes dva pruhy, které vedou rovně. V tuto chvíli se ukázala perfektní ohleduplnost Rakušáků - nikdo ani jednou nesáhl na klakson.
Naopak příjezdovou cestu k výstavišti nezvládli - několikasetmetrová fronta se sune hlemýždím tempem, motorkářům, kteří kličkují mezi auty kupředu tiše závidíme. Vytahujeme svačiny a Leo bere další zoufalý telefonát Boba. Ne, nevolá z Itálie, stále jezdí po Vídni a neví kudy kam. Na Leovu orientační radu "Musíš mít slunce vpravo" reaguje zděšeným řevem, že ho má vlevo. "Je to vedle Prátru, Ruský kolo, hledej Ruský kolo!" zoufale volá Leo do aparátu, než hovor sežere místní Errortel. No jo, ale co já vím jestli Bobo někdy viděl Ruský kolo?
Snad po 3/4 hodině parkujeme a dovídáme se, že Bobo se nachází na Parkplatze B. Vyrážíme k pokladnám a já vytahuju ISIC kartu s nadějí, že dostanu slevu. Tůdle. Rozcházíme se u kiosku se švejžužu, sraz ve 14:00. S Cíťou, Ivou a Monikou to bereme do nejbližší haly, místo motorek je tam však superbufer, na pódiu hulákají místní rockeři. Náladu nám zvedne v rohu stánek Triumph s modely Tiger. Na pódiu se provádí airbrush slečny na nahé tělo do podoby tygřice.
No, nepřišli jsme na peep show a tak přecházíme do pavilonu 25. Klasika - stánky s motorkama, příslušenství, tuningové firmy. Lidí však není moc a tak je možné si osedlat všechny stroje. Obcházíme s Monikou vše a zkoušíme co komu sedne. S Cíťou se nám moc líbily nový Blackbirdy - mám zas o čem přemýšlet. Suprový taky byl od BMW skůtr se střechou. Monika byla naštvaná na Yamahu, že tam nemají žádný Virago. Ovšem po sednutí na šetkovýho Fazera jsem už ji nemohl sundat. Dvě hodiny byly natošup a my se vypravili zpět k cukrovinkám. Na zahřátí tam FarGO čepoval z placatice Bourbon výborné jakosti. Za chvíli dorazila Markétka v krátkým tričku. Nějak se mi nezdála ta její husí kůže jak z mamuta, ale tvrdila, že jí zima není. J Leo přišel asi s 50 kg plakátů a prospektů a s vysvětlením, že potřebuje vytapetovat dílnu. Michal XRV měl výraz, jako kdyby spolknul ropuchu, prohlásil, že ho Honda maximálně nasrala, když nevystavuje Afriku, tudíž celá výstava stála za hovno a jel domů. Festr přilítnul s pětiminutovým zpožděním a dožadoval se ještě další hodiny na prohlídku. Nikdo víceméně nenamítal a tak se odjezd posunul. S velkým jásotem jsme přivítali ztracence Boba. Colonel byl nevrlý, že už nemá kam jít, ale když jsme mu řekli o té tygřici nahoře bez, v tu ránu byl pryč. Já šel ještě slintat na Blekoše.
O půl čtvrté vyrážíme domů, Bobo jde ještě do Prátru. Na další křižovatce Josef odbočuje na Prahu, my jedem rovně. Po patnácti minutách ho však míjíme znovu. Na hranicích jsme kolem šesté, Leo se podivuje, že je tma, jak kdyby bylo deset. Taktně (řehtá se celá dodávka) ho upozorňujeme, že se dívá přes tmavou fólii. V Mikulově se stavujeme na večeři a v 19:00 se loučím na Popovické benzínce. Bezvadně strávená sobota…

Semik


...dole pod fotkama ještě další (kouskované) komentáře posílané jednotlivými účastníky do konfery

foto BOBO

zpět na MKF

 

...FarGO po návratu...

Vetsina autoru vystrasi svoje ctenare uvodem, prodere se nesetrne jejich mozkovymi zavity, trousice tu i onde svoji rozvetvenou tvaroslovnou kompozici, aby mohli gradovat cele dilo zaverem.
Tak prave tam, neomale borice zavedene kulturni standardy, na rozdil od cele legie literarnich klasiku, ja zacnu...

CELA VYPRAVA DO EVROPY DOPADLA DOBRE A UCASTNIKUM SE MOC LIBILA.

Po asi tretim panaku burbonu [zde odkazuji na moje ranni e-mailove intermezzo] bylo 07:50 SEC a protoze Bobo me mel vyzvednout v :55 a dopravit ke specialnimu "autobusu" Brno-Wien-Brno s nastupni zastavkou Aral na vypadovce Brno-Jih, zacal jsem se soukat do bundy, zamykat a vyrazil jsem ze schodu dolu. Zaludek byl schovivavy. Burbon zabral. Dole na klakson trilkujici Bobo s jednim ze svych nasledniku ani netusil, jake jeho dokonale vysperkovanemu combi vozitku hrozi nebezpeci, kdyz mi blahosklonne nabidl anatomicke sedadlo hned za celnim sklem. :))

Kdyz jsme po asi 15 minutach najizdeli na Aralku, jiz tam jednu benzinovou pipu blokovalo nejaky umolousany priblizovadlo s prazskou znackou a po pumpashopu se potuloval jeden hooodne vysokej a jedna dooocela mala ... tedy Josef a Marketka v kratkych rukavech v -2 st. C. :) Jen co jsem stacil ocenit jeji oddane na povel poslouchajici husi kuzi na predlokti, ktera za celou dobu pobytu na pumpe ani jednou nevykoukla, zatimco ja ocenil pod bundou svuj svetr, uz jsem si potrasal rukou s usmevavou zarostlou tvari - tedy s Colonelem, obdivoval obuvnicke obchodni umeni Michala XRV, ktery dokaze jako cestovatel Holub ziskat kvalitni kozenou ochranu svych nohou za cenu sandalu ustrikovanych vietnamskymi zenami behem nocnich naletu na Hanoj.

Pak se objevil autobus a z neho se vyhrnula cela zaplava - kapitan Festr se svym kopilotem [jmeno bohuzel neznam, ale po nakupu lyzi na uzemi Rakouska, jsem si ho kodove oznacil jako Mr. Head - udajne je to vyhodny, koupite tam lyze, tady je pak prodate a je prej hned neco na dno kasicky "tatovi na Goldwinga", nebo tak nejak jsem to pochopil z debaty na prednich sedadlech :)) - ktere jsme dokonce vsichni celnikovi pri navratu odkyvali, ze je teda fakt jako mame, kdyz jsme si u toho bonzaka na rakouske strane hranice nechali potvrdit vyvoz pro vraceni dane], Leo, Monika, Ctirad a Ivca a posleze nalodivsi se Semik.

Kdyz byl velen odjezd, u rozglabenych posouvacich vrat autobusu jsem se nesmele zeptal, jak je mym dobrym zvykem, kde jako teda sedim a Leo jiz okupujici misto za ridicem u vokna ukazal na sedadlo vedle sebe. To me celkem prekvapilo, protoze jde evidenten o velitelske misto, neprislusejici novici Live MKF meetingu, ze ktereho je notabene krasne mozno prohlizet prednim NEfoliovanym sklem nam vstric ubihajici krajinu mezi sedadly ridice a kopilota, vyhrivat si nohy vyfuky topeni na strednim tunelu, kecat ridici do rizeni a pripadne pohlavkovat kopilota za to, ze porad celou cestu brzdi, az se prohyba podlaha. :)) Puvodne jsem si myslel, ze se nekde zastrcim dozadu, ale tam uz sedela Monika, aby si asi mohla v klidku a nerusene premyslet o svych "holcicich vecech". Muselo to byt neco dost zajimavyho, protoze dooooouhy kilometry v tech mistech bylo ticho jak v kostele, az se Leo musel parkrat behem cesty otcovsky starostlive otocit a zkontrolovat, zda Monika jeste dycha... jooo, tak presne tak hodna byla Monika celou cestu, Edo. :)))
[Pozn. autora: Napsal jsem to dobre, Monique? Je to dost pozitivni? :)]

Vedle Moniky pak zbyvajici mista zaujal Ctirad se svoji squaw, protoze meli "co resit" a kdyby sedeli kazdej jinde, mozna by to ani vyresit neslo. :) Festr a kopilot meli mista jasny a tak vzhledem k tomu, ze nekdo musel drzet posledni volny misto u dveri Semikovi, vzal jsem tuto odpovednou cinnost pro dalsi asi 1,5 km na sebe a touto odpovednou funkci si zduvodnil, proc jako teda muzu sedet na velitelskem stanovisti, kde mam vsechno na dosah a budou mi sverovany jen ty nejdulezitejsi ukoly vypravy, jako je transfer dokladu zezadu-dopredu a samozrejme zepredu-dozadu, transfer potravin a pochutin zezadu-dopredu a zepredu-dozadu a ... a mnoho dalsich... .

A protoze celou vypravu ridila jednoznacne brnenska sekce, odjezd byl nachlup presny. Proste zadny cekani, az si nekdo slozi stan, zabali, prichyti na masinu, nastartuje, ...apod. Sestava Buswejgon VW Transporter v krasne zarive zahradne-vojenske barve s nepruhlednymi skly vzor Utvar Rychleho NAsazeni a tri osobni ctyrkolovy stihaci (Michal, Josef, Bobo) vyrazily smer Viden.

Jiz od pocatku bylo jasny, ze nalada v busu bude sqela, zvlast kdyz Monca ten pas opravdu mela a ne ze neee, jak to na nas zkousela pred par minutama. Hodili jsme jeste jednu zastavku u nejakyho hodne free shopu, kde nekteri clenove vypravy jeste vyrazili proluxovat svoje penezenky a statni rozpocet, zatimco ja se sel za 2,-Kc takticky uvolnit na mistni podzemni WC. Proste nebude hrozit, ze se pochciju ve spolecnosti dam na zadnich sedadlech a navic budu moct s klidnym svedomim pri vyslechu v Mikulove tvrdit, ze fakt vubec netusil, kde se v busu vzaly ty kartony Belentajnky, cokolad a mraky gumovych medvidku ve vsech moznych barvach, prichutich a nalevech, ktere se v te velmi podivne free Delvite prodavaji jen po predlozeni cestovniho pasu. My sme je trosku nasrali tim, ze po nalozeni do auta jsme skutecne prekrocili alespon jednou hranici a ne jak ostatni, kteri to od obchodu vali hned do CZ vnitrozemi.

Na hranicich Mr. Head vybral pasy, takze ti hezci ucastnici zajezdu, mohli nabyt dojmu, ze prave timto okamzikem se staly "manazerkami public relations", tedy radnymi zamestnankynemi nektereho se zajimavych baracku, jejichz cervena svetelka tak teple ozaruji kraviny, silazni jamy a hnojiste v mnoha vesnicich podel nasi zapadni hranice. Jejich moznou radost z vyhledu na zajimavy vydelek [to by bylo masin, co? :)] jim zkazila celni pracovnice, ktera si nektere udaje nejprve z pasu dlouho opisovala do pocitace - asi proto, aby nas pri navratu z vyletu mohla vitat nasimi krestnimy jmeny, nebo co - a pak nam pasy vratila.

Kdyz jsme profrceli nekolik rakouskych vesnic a nahlas si vzajemne uvedomili, ze prestoze tam maji uplne stejne dopravni znacky, nejak tu dopravu "... nemajooo vychytanooo..." a ze "... no jooo, sooo to proste Rakusaci..." [tu vetu jsme po cely den hojne uzivali a stala se takovym jakymsi pruraznym sloganem nasi vypravy za poznanim], zastavili jsme se jiz na Aralu v Brne avizovanem nakupu lyzi. V prvni chvili, kdy to Festr oznamoval, ze se teda jako nejdriv pojede pro ty barevny prkna to skoro vypadalo, ze kdo si nekoupi lyze, de dom pesky.
Nakonec stacilo jen prinesene lyze pochvalit a mohli jsme opet nastoupit z te klendry na silnici do prijemne vytopeneho autobusku, ktery se nam vsem zacal libit jeste mnohem vic, kdyz Festr presne v okamziku, kdy jiz hrozilo, ze by na uzemi ciziho statu, daleko od domova, mohla upadal narodni hrdost a souzneni se symboly Ceskeho statu, vytahl evidentne oblibenou kazetu Daniela Landy a osolil aparaturu. Uz jsme se nic nebali Rakouska, te hornate zeme, kde i zima je kruta... nebo vlastne severni vitr je kruty... a odhodlane vyrazili v sestave bus + Josef/Marketka/Colonel + Michal/mlady pan "nach Wien", protoze Bobo ignoroval dobre zasobeny lyzomarket a jel jaksi napred... no napred... o nejakem naskoku to urcite nebylo, ale to az za chvili. :))

Vjezd do evropskeho velkomesta probihal docela v poklidu... az do okamziku, kdy Festr hlasil, ze "... predtim byly tri cedule Die Bike za sebou a ted uz dlouho zadna". Zacal jsem sbirat svoje 3D informace o Vidni a navigoval kolem vody a rovne po pravem brehu. Nikdo moc neprotestoval, tak se jelo a zelena cedule "Messegelande Wien" a na obzoru vycuhujici rusky kolo v Prateru nam dodala klidu, takze kdyz jsme Festrovi oznamili "... do leva!!! Ta zelena ukazuje doleva!", zatimco my stali v pravym odbocovacim pruhu, Festr zmenil jen blinkry a "natahl" to pres dva pruhy do tretiho vlevo - nasim souvercum v autech za nami se asi v tuto chvili musely protacet panenky stejne jako budoucim cerstujicim na zastavkach MHD Wien, protoze Josef zustal stat na chvili pres par pruhu pricne. Ale zvladli jsme to. Pak se telefonem Leovi ozval Bobo, kde ze jako sme a ze nevi jak tam trefit. Leo s klidem zkusenych cestovatelu pohledl prednim nefoliovanym sklem k obloze a "... vidis velky rusky kolo? Tak jed jako na neho...". Na druhe strane asi nebyla reakce presne takova, jako ocekaval a proto musel sahnout k nejake mnohem monumentalnejsi dominante... "... hele a kde mas Slunce? Musis jet se Sluncem na prave strane!"
Nevim sice jak tato zprava okamzite zapusobila na Boba, ale mne se vedraly slzy do oci, na hube sem nasadil "podkovu" a to uz se celym busem valil takovej rehot nad touto vpravde fatalni cestovatelsko-orientacni radou, ze Bobo musel zacinat pochybovat o tom, zda se skutecne dovolal Leovi na mobil, nebo zda nechytl nejakou rakouskou modifikaci "Veseleho dratu". :))

Proste od ted muzete zahodit vsechny ty GPS vyfikundace, ted se v modernim svete vsechno vali pres Slunce! Proste uz neplati "Gde Prohoha Su", ale "Go Po Slunci"!
Trochu lituju Colonela, kterej jel v jinym aute, nezachytil tento vyvoj, nebo se nechal asi zblbnout Josefovym GPS a na vystave si na neco podobnyho poridil Touratech drzak na masinu a to za rocni plat posunovace Ceskych drah. Klidne mohl zustat u Slunce zadarmo a byl by ted IN, jako my, co nic nemame. :))

Poznamka: Prosim Vas, nekdo ze zkusenejsich [ja se s nim prece jen videl jen jednou, tak aby me zas nezmrskal jak posledne :))) ], nejak setrne to sdelte Velkemu Guru, ze uz na Afriku nemusi furt pridelavat ten jeho navigator, ale ze proste az zas zase nekdy konecne sedne na masinu, muze si zachovat klidne navyky z toho svyho simla - tedy jedu tam, kam mi kun dovoli, nebo podle Slunce! :))

Pak Leo zavesil, aby poskytl Bobovi dostatek klidu ke hledani Slunce a smeru a my se zatim dopracovali na vjezd k parkovisti u Pratru. Maji to tam vsechno udelany elektronicky, takze brana se zavorou sama pocita auta a signalizuje, zda je tam volno, nebo ne. Pakarna na dlouhy cekani na vyjizdejiciho rakouskyho USP (c), ktery nam uvolni misto. "... no jooo, sooo to proste Rakusaci!" Vedli sme debatu o tom, ze bychom je s timto systemem radi videli, kdyby poradali vetetrhy jako v Brne a ne takovy lokalni zaprdeny mecheche vietnamskych prodejcu pletenych palcaku s motorkarskymi vzory. To by je pulka Evropy proklela.
Nakonec se zadarilo a postupne na parking dorazila vsechna tri nase auta a kdyz jsem za 2 hodiny v arealu potkal i Boba, bylo jasny ze vsechna ctyri.

Popisem vystavy Vas rozhodne nebudu nudit - proste vsude samy motorky, no nevideli ste snad nikdy motorku, nebo co?! :)) - jen snad v kratkosti... byly dva pavilony (18 a 25), kdy v 18-ce byly jen obcerstvovny a pak americka retus na holy telo nejakych nahych bab, co se u toho vlnily jak pomateny, pak se zmalovany jako tygrice valely po Triumphech Tiger, Rakusaci pod podiem, ktere bylo oploceno mrizovim, slintali a vzdychali, kdyz se barvily divcinam rozkroky a ja se mezi tim valel s fotakem po zemi za potlesku okolostojicich, abych ty uchvatny motorkarsky chvile zaznamenal a konecne se prosadil v nejakym echtovnim ceskym motorkarskym casopise jako zahranicni dopisovatel s patricne nadityma dietama. :)

V te 25-ce pak byli vsichni vystavovatele. Zadny neznamy novinky tam odhaleny nebyly - aspon ja o zadne nevim, ale jinak bylo co k videni, napr. nova barevna mutace Bufonka, tzv. Metal-Graphit a pak samozrejme Bufon Adventure 2002, co se motal na tocne a nedalo se na to zatim sednout a nebyla na to v zadnym ceniku cena a ani mi ji nerekli ustne.
Jinak se sedet dalo skoro na vsem, krome GW a par customu, co mely nektery firmy jako design vzorky kvuliva vecem, cim to bylo oveseny.

I kdyz jsem se uz nekolikrat zaprisahal, ze zadny prospekty uz vodnikat tahat nebudu, zas sem mel po hodine narvanej batoh a dalsi 2,5 hodiny se s tim tahal jako debil. :)
Navic v nemcine, kterou neovladam. Ale aspon zas budu moct v zimnich vecer ty prospekty "pomalu cist" a pak tady delat chytryho s tema vycteninkama.

Ale aby prece jen v tomto mailu bylo neco vo motorkach a "prisny strazce" sympaDoufik to sem pustil, mala ukazka, jak to vidi zakaznici v Rakousku, protoze vsechny kecy jsou vo nicem, kdyz to neukazuji prodejni cisla, ze?

Takze TOP30 2001 modelu v Rakousku do 30.9.2001:

1. Honda CBR 600 F 492
2. BMW R 1150 GS 474
3. Honda CB 600 F Hornet 449
4. Honda XL 1000 427
5. Honda XL 650 413
6. Yamaha YFZ-R6 370
7. KTM LC4/640 EGS 354
8. Yamaha TDM 850 351
9. Honda Shadow 125 312
10. BMW F 650 GS 300
...
16. BMW R 1150 R 246
20. Honda Varadero 125 226
21. Honda CBR 900 RR 222
22. BMW R 1150 RT 221
24. Yamaha FZS 1000 216

Mezi touto tricitkou je:

1. Honda 7
2. Yamaha 7
3. Suzuki 5
4. BMW 4
5. KTM 4
6. Kawasaki 2

Takze na vystavu jsme dorazili nekdy kolem 1/2 dvanacte, pohyb byl vice mene individualni a po dvou setkanich na dohodnutym meeting pointu jsme ten druhej v 15:00 promenili v Michalem proverenou verzi jiz ve 14:00 a nabrali smer CZ.
Jeste na parkovisti jsme se rozloucili s Bobem, ktery zamiril do viru Pratru, aby se projel na te velke ruske jednokolce a ve videnskych ulicich plnych tureckych fotbalovych fandu, kteri halasne spechali na kvalifikacni zapas Rakousko-Turecko, jsme se vzajemne na rozloucenou protroubili s Josefem a Marketkou.

V Mikulove jsme v prijemne restauraci povecereli uz za tmy v klidu sobotniho podvecera, ke kteremu vyrazne prispela i Monika tim, ze nezmlatila pingla za to, ze nepoznal tatarku vod kecupu. :))
Cele to kulinarske dovadeni pak nejak tak zmohlo Lea, takze kdyz jsme opet ujizdeli ven z Mikulova v busu, zahledel se romanticky "svym okynkem" na svet plny svetylek v dalce a "... to je uz takova tma, podivejte nic neni videt...", nacez Semik kontroval "... no ale divas se na to pres tu folii..." ... par kilometru nebylo pro smich nic slyset... proste z dneska jsme si zapamatovali, ze k dokonale orientaci Leo proste to Slunce potrebuje. :)))

Toz dekuji Festrovi za perfektni odvoz a privoz a vsem zucastnenym za spolecnost a pekne stravenou sobotu.

FarGO, 15gs('01)-Buffoon

*********************

...reakce Colonel...

Ahoj,

SUPER napsano, Fargo ty asi nemas po vecerech doma co delat...:o))))
Neni k tomu co dodat, jen par drobnosti bych upresnil...:o)

** Tech pruhu, pres ktery se to natahlo bylo pet, ne tri, dobre si to pamatuju, s Marketkou jsme je se slazami smichu v ocich pocitali, stojic pritom sikmo pres dva pruhy, ostatne to nebylo poprve, ani naposled behem vikendu...

** Ta vec drzici pry uz prekonane zarizeni nestala jako plat zeleznicniho posunovace, ale jako vrchniho posunovace. Navic tedy GPS (Go Po Slunci (c)Fargo)nebyla Josefova, ale moje (tedy vlastne take Josefova, hmmm).

** Mily Fargo, to jsi prosvihl, protoze i jeden Gold Wing byl oblizaci. No ale treba se to jeste necha napravit, kdyz slusne poprosis Edu, jiste te necha za maly uplatek sednout na jeho stroj.

** Jinak taktez diky vsem zucastnenym, predevsim tem brnakum, kteri nas v patek vecer nenechali sedet samotne s Josefem a Marketkou v mexicke haciende....:o) (diky BObo) a diky i tobe Fargo za skvostny literarni kus.

Colonel TA Terezka

*************************

...reakce Josef-Africa...

Zdar, teda tak dlouhej mail jsem v zivote nenapsal. Mas muj veliky obdiv FarGo, ale i tak zkusenemu oku, kteremu vladnes rukou tvrdou, lec spravedlivou. Unikli nektere skutecnosti a ty bych si dovolil zde dopsat.

** Zatimco vy jste si uzivali na free shopu, ja se pokusil o ilegalni prechod prechodu. Privykli prechodu kde je jedna budka osazena ceskym, tak i nemeckym organem a kontrola s ukazkou pasu probiha jednou. Me tento prechod malicko zmatl a po jedne kontrole jsem pas schoval a svizne vyrazil z prechodu. V te chvili me povyk na celnici a vyklanejici se celnik s okna, mohutne neco gestikulujici upozornili, ze je neco spatne. V tento den jsem byl skutecne uspesny, bo pri ceste zpet se totiz situace opakovala na prechodu HATE. Po ranni zkusenosti jsem si pockal na druhou kontrolu a az pak vyrazil svizne vpred. Jake vsak bylo me prekvapeni, kdyz z "treti" boudy vylit celnik a s vykrikem ,,celni kontrola" mi skocil pred auto, tak razantne, ze jsem ho malem zajel. Nastesti to bylo jiz na ceske strane a mel jsem moznost mu to svou materstinou vysvetlit. :-)

** No, u toho prejezdu pruhu bych si dovolil opravit pocetni chybu, bo tech pruhu bylo " 5" !!!!

** GPS nachazejici se v mem aute byla opravdu Colonela, ale ze ji muze klidne zahodit i s tim drzakem co si koupil, bych do jiste miry souhlasil, bo co nasledovalo pri ceste zpet, po nasem odpojeni se od velitelskeho vozu/busu si normalni smrtelnik rad odpusti. Neustale otaceni, dezorientace v neznamem terenu, prokufrovanejch asi 60km, nervozita (hlavne tedy ma).
Proste trosku draha "buzola", no.

** opet mala nepesnost - tech stanku s GW tam bylo vice,ale na stanku HONDY se nechal osedlat. Sedel jsem. Vzadu!
A teda musim rici, ze na stara koleno si to poridim. Pridelam ji jeste na hlavu drzak na pivo (jestli vas napadlo proc ne na zada, tak tam bude mit pridelanou televizi) a bude me vozit po hradech a zamkach :-))).

Toz to je par mejch upresnujicich, chytrych poznamek. Jinak se tesim na dalsi setkani se vsemi a to co mozna nejdrive.

Josef-Africa a ma vize daleke budoucnosti na GW :-))))

********************

...reakce č.2 Colonel...

** Tak tady bych si dovolil malicko oponovat. Je pravda, ze jsme se nekolikrat (ne nescetnekrat!) otaceli, ale netroufam si tvrdit, ze by to byla ciste vina GPS. Kdo GPSku vlastni, vi, ze pro dobrou navigaci je jeste potreba mapa, kterou jsme sebou nemeli. Posadka vozu se rozhodla, ze do Trebice pojede pres Znojmo, tedy hranicni prechod Hate. V poradku. Ale troufam si tvrdit, ze bez GPS by to bloudeni bylo jeste daleko delsi, i pri zapojeni zenske intuice (hahaha), o ktere sama jeji majitelka prohlasla, ze tu neumi nido pouzivat. Pozdeji sice tvrdila, ze myslela nikdo jako nikdo jiny nez jeji hrda majitelka, ale to uz se ji nepovedlo zamluvit. NO a to bloudeni - ja nevim, nikdo asi nebloudi rad, ale myslim, ze pokud se clovek pohybuje v mistech, kde to nezna, je nejake to bloudeni v toleranci. Jen ten, kdo jezdi kolem svyho baraku nikdy nebloudi...:o)

Colonel TA Terezka

*****************************

...a to je vše ! Tádydády Tádydády Tádydády...

zpět na MKF