Oravice aneb bleskové Slovensko 2001
13.-14.10. 2001
O nějaké malé výpravě na Slovensko se mluvilo už někdy o prázdninách. Dobré silnice, málo aut, benzín za babku, prsaté servírky a domorodci dávající si turisty k večeři. No nekupte to. J Podzim se chýlil ke konci a stále ani náznak, tak jsem se do toho opřel organizačně. Na můj dotaz "Co jako bude…" se až za tři dny ozval Bobo, že nemůže, protože jede makat na Maltu. V první chvíli jsem měl sto chutí mu něco omlátit o hlavu (i když nebylo co a ani jak), ale zachránil to Leo, že by jako jel. To však bylo všechno a mě to vyznělo, že asi nikdo nemůže a tak jsem začal plánovat pracovní víkend. Na čtvrteční vyjížďku přijel vedoucí Eda autem nás psychicky podpořit, bo prý jede na kuželky, kvůli kterým se vyjížďky přesunuly ze středy na čtvrtek. (Nééé, tady už nemá cenu se rozčilovat :o)) ). Nakonec se rozhodlo, že se pojede. Propozice byly: beze stanů, bez jídla, minimum krámů s sebou, nezapomenout na plavky - budou tam termální lázně (to vypadalo slibně), odjezd v 9:00. Kdo chce, ať přijede; kdo nemůže, ať to nerozmazává, neotravuje ostatní a zůstane si doma.
Nastal problém co s naplánovanou prací o víkendu. Abych tomu trošku pomohl, přijel jsem v pátek dřív, posekl trávníček na celé zahradě (tímto zdravím Metyla :o)) ) a sbalil si dopředu všechny věci. Večer jsem oznámil že jsem posekl trávu (!!) a na víkend mizím pryč.
Protože.. si snažím jistit co se dá, nabalil jsem si spacák, k tomu pár konzerv a dvojitou svačinu. Potěšil mě Leo s Festrem, kteří kromě termoprádla neměli vůbec nic, protože kdyby chtěl Eda nocovat pod mostem, neřval bych asi sám. Jemu se to totiž mluvilo, protože měl sám pro sebe spacáky dva. Chvíli jsme propočítávali, kdyby se spojily, jestli by se tam všichni tři vlezli. Sice Eda hromským hlasem řval "Na spacáky mi nesahejte!", ale kdoví jak by to dopadlo, kdybychom pod tím mostem fakt někde spali. Monika měla spacák vlastní, nějaký super teplý, ale žádnému spolubydlícímu ho nenabídla. :o))
Za cinkotu lahví Fernetu v kufru přihučel Bobo, že prý vzal roha a že to asi pěkně v neděli schytá. Moc jsem mu nevěřil, ale když vypnul telefon, stále se nervózně rozhlížel po všech autech a nabádal k odjezdu, došlo mi, že se teď asi někdo u nich dožaduje další dávky malty, ale u míchačky je prázdno.
Postupně začaly přijíždět další mraky motorek, ale byla to jiná část brněnské sebranky, která mířila do Beskyd a jeden odvážlivec (nováček XL600V), který se nás držel cca 50 kilaku. Takže nakonec nás jelo 6 motorek: Eda + Monika, Leo, Festr, Ctirad + Ivča, já a Bobo. V tomto pořadí jsme taky vyrazili.
Hrneme přes Slavkov, Kyjov, Veselí n. Moravou. Počasí přeje a vypadá to, že vydrží. Před hranicemi stavíme ve Strání u benzínky velikosti 1+1 (1 stojan na benzín + 1 na naftu). Za námi se vytváří fronta, traktoristům vázne řepná kampaň a ta banda motorkářská bere čerpání jako zábavu. Buran v modrákách za volantem provokativně nechává puštěný motor, kloboukatej ve stodesítce to po chvíli otáčí a jede pryč - vypadá to, že Eda bude mapu studovat ještě dlouho. Kupodivu v "Shopu" berou i Maestro karty a tak šetřím koruny. Bohužel paní čerpadlářce to hlásí "Není možné provést autorizaci" a já musím platit cash. Na provokativní dotaz jestli tam mám dost peněz reaguji nuceným úsměvem milionáře, že určitě.
Celníci jsou taky pěkně nabroušení a každého si klepou do kompjůtru. Hned za hranicemi se mění záplatovaná enduro cesta na super silnici. Nasazujeme cestovních 120 na Nové Město n. Váhom, Bánovce a Partizánske. Cesta ubíhá v pohodě, zatáčky lepší než v Alpách.
Před jedním parkovištěm Eda zastavuje. Já bych potřeboval vpředu dva kotouče a jedu omrknout Ctiradovy brašny sakra zblízka. Cíťa naložený navíc ledviňákem o milimetr míjí Festra a ten ždímá propocený triko. Bobo se směje jen do té chvíle, než se dozví, že se staví proto, aby mu Eda půjčil Golďase. Tomu se do toho evidentně nechce - když to někde odře, bude muset prodat Transalpíka. A byt. A ženu a děti do otroctví. A ještě půl roku umývat Edovi auto. K výměně dochází o 5 km dál. Po chvíli Eda zastavuje a snaží se Transalpa hodit do strže. U nosu má nudli, na ksichtě naplácané mouchy, větrem nafoukáno až v trenkách. Na větu "Vezmu za plyn, otáčkoměr v červeným, tak usoudím, že se už asi nic nebude dít…" Bobo hledá klacek.
Dále to bereme přes Žiar, Banskou Bystricu a Ružomberok. V posledně jmenovaném místní papírna a textilka smrdí tak děsným způsobem, že ani Festr nevětrá slipy a po natankování prcháme. O kousek dál stojí u silnice parta motorkářů a tak zastavujeme (já opět v "kačírku" v oblaku prachu). Poznámce "Ty si jednou rozbiješ držku…" nevěnuji pozornost. Dáváme řeč a dovídáme se o umístění Pokémonů na dalších 10 kilometrech. Fakt tam byli, měli jsme kliku.
V kopcích nad Oravskou přehradou lovíme signál místního Globtelu, úlevu močovému měchýři maskujeme před večeřícími Poláky rozhlížením po kraji. Ti se vrhají na Goldwinga s foťáky, probíhá módní přehlídka (GW motosalon), Eda vybírá honoráře.
V jedné vesničce zatáčíme na "místní komunikaci" a já tuším zkratku. Bobo bere za plyn a v oblaku prachu mizí skákajíce přes výmoly, aby to Edovi natřel. Beze ztrát na životech přijíždíme k našemu cíli - termální lázně a kemp Oravice. Bohužel ráchání v 30ti stupňové vodě a následná angína se nekoná - bazén je bez vody, rezavý jak liška, všude pusto a prázdno. Slyším nějaké poznámky o hajzlu. Jediný, komu to nevadí je novomanželský pár běhající v blízkém lesíku s kameramanem. Náladu všem zvedne Leo a Festr, jejichž oba dva Blackbirdy projely tím největším kravincem, který na silnici ležel. Toto "znamení" potom vystavují všem na obdiv.
Leo jede na průzkum ubytovacích možností, dlouho se nevrací a tak padají nejapné poznámky :o)). Když přijede, hlásí, že s ubytováním si není jistý, protože si ho podal nějaký místní hlídací vlčák. Ten se objevuje za chvíli a somruje u nás něco k žrádlu a nechává se drbat. Motorky se mu evidentně líbí, Leo mu dává za trest 8000 ot./min. z obou Laserů.
Závora od kempu je však zavřená a na naše troubení nikdo nereaguje. Nakonec se podaří sehnat ubytování za dvě kila v blízké chatě Oravica. Šeří se a parkujeme motorky z druhé strany, aby na ně nebylo vidět. Napadlo nás, že by ten čokl mohl mašiny pohlídat, ale když jsme ho večer viděli v ohradě, kde se zamknul ZEVNITŘ, stanovili jsme radši pravidelné kontroly.
Po ubytování se chystáme prověřit místní pohostinství. Festr se připravuje opět vytočit servírku nějakým speciálním požadavkem a tak podrobně studuje jídelní lístek. Čaje doplňujeme Leošovou meruňkovicí, večeříme na náš vkus malé porce. Ctirad s Monikou si na Edův účet kupují Kindrvajca; hračky okamžitě zabavuji a hodinu tam skládám lokomotivu. Už jsem trochu vyšel ze cviku. Když chceme platit každý za sebe, slečna je evidentně nešťastná, že to musí počítat každému zvlášť. Stěhujeme se na pokoj, ze kterého se stává manželská poradna. Díky pánové, ještě takový dvě tři akce a budu připravený do života.
V noci spím tak napůl - zleva chrápe Festr, zprava Leo, takže to mám pěkně stereo. Hůř je na tom skupina, co má pokoje na druhé straně - vlčák dával celou noc zlodějům vědět, že nespí a že ho neukradnou. Monika s Ivčou sice poctivě hlídaly mašiny, když už nemohly spát, ráno je však na ně žalostný pohled. Kdybych nevěděl o co jde, řekl bych, že si v noci těžce užívaly :o)))
Chystáme se pomstít personálu a tak to schytá chudák číšnice. V menu mají vajca na cibulke a vajca se žampiony, Festr však chce vajca na cibulke se žampiony. Ctirad chce palačinky a mlíko. Palačinky se nevedou, mlíko není (přitom krav se v okolí pasou mraky), Leo nad čajem ohrnuje nos a Eda žvejká chleba asi z minulého týdne. Teď jak nad tím přemýšlím, tak spíš potrestali oni nás L.
V 10:00 vyrážíme, pařák jaxviňa. Po dvou kilometrech vjíždíme do těžké mlhy, teplota klesá na 7 stupňů. Hnus. Na sluníčko vyjíždíme až k polednímu. Zastavujeme v jednom motorestu na polívku, většině už sluníčko leze na mozek - Festr je z Coly totálně na plech, polepuje se etiketama a chce od turistů vybírat honorář za reklamu. Eda se na to nemůže dívat a používá zbylá víčka jako brýle. Místní záchodky v restauraci nejsou označené a já se dobývám na dámské. Vyhodili me! (?)
Bereme to na Martin, Prievidzu a Topoľčany. Rozptýlení během cesty udělá jakýsi vořech, kterému se nelíbíme a jde po nás. Ctirad mu ještě ujel, já však vidím, že čokl jde na férovku tak jdu na brzdy. Kdyby tam u silnice stál McCoy, tak by si poklonou asi rozbil o silnici hlavu. Jen mi bylo divné, že nikdy předtím CBčko při brždění nekvičelo. Až pak jsem se dozvěděl, že to kvičel za mnou Bobo s Transalpem. A aby těch zvířat nebylo dost, tak si ještě Eda zahrál na pasáka (krav), které rozháněl po silnici Goldwingem.
V Piešťanech se rozhoduje, že žádné kúpele nebudou a vracíme se přes Myjavu a Veselí do Kyjova na večeři. Zde už Festr se svýma speciálníma objednávkama nepochodil, co jsme chtěli, to nám donesli.
Za tmy se vracíme domů, před Brnem je šílený provoz, ale to už nic nezměnilo na tom, že to byla další super vydařená akce! Už se těším na další.
Semik
