ZPĚT

Nemám rád velké a organizované akce. Raději se jen tak potuluji světem a v klidu pozoruji to nicotné lidské hemžení, které mě vždy naplňuje nekonečnou radostí z lidské malosti. Taky mě dokáže potěšit závist, nepřejícnost, řevnivost a absence zdravého rozumu a sobeckost mám obzvlášť rád. Proto jsem byl docela otrávenej, když si mě v prvních měsících letošního roku k sobě zavolal Starej a povídá: „Mám pro tebe jednu fajnovou prácičku.“ Jakmile řekne tohle, jedná se vždy víceméně o pěknej průser. Nechápu, že to vždycky musím vyžrat zrovna já. Nicméně jsem nehnul brvou a táži se: „Vo co jako má jít, šéfe?!“ V koutku úst mu zacukal pobavený úsměv a s nevinnou tváří odvětil: „To se ti bude líbit, Angelo, budou nám hrát a zpívat. Dostali jsme ohlášku na pořádanou akci Litohlavské pastorále, povolil jsem ji, ale protože se s žádostí na nás obrátila podivná individua smrdící benzínem a berou si výrazové prostředky naší vznešenosti do svých nevymáchaných hub (pastorále, pozn. překladatele) tak pochop, že mám jaksi osobní zájem, aby byla celá ta záležitost zaštítěná i z naší strany. Nelze přeci dopustit, aby se se slovem, nám tak blízkým, pojily eventuálně prožitky negativní a celá událost si s sebou do budoucna nesla punc krvavě nezvládnuté akce. Navíc,“ a tady Starej pracně vyloudil několik hlubokých vrásek na svém čele, „ zaslechl jsem, že by se mohlo jednat o čertovsky dobrou akci. Nevím sice proč by měla bejt akce s Luciferovou zaštitou dobrá, nicméně nehodlám nic ponechat náhodě. Přeci jenom jde tak trochu i o čest a já nehodlám dát Lucimu do ruky žádnej zbytečnej trumf, kterým by mě pak prudil při každým mariáši…Takže odteďka to máš na triku ty osobně. Zejména si hlídej jakéhosi, počkej …“, chvilku šmátral ve svém bordelu na pracovním stole, „ … už to mám, nějakého Ranžu, to má být otec celého nápadu a jak sem ho tak lehce proklepl, mohlo by se dokonce jednat o pěkně divokého čerta. Aspoň se to už párkrát ozývalo z jeho ložnice z úst krásné, mladé panny (pro vykreslení zkostnatělé naivity nebyla tato věcná chyba záměrně opravena, pozn. překladatele), když sem tak, víceméně náááhodou onehdá šmíroval. Takže se zabal a frč…..“

Takže takhle nějak se stalo, že jsem následujících pár měsíců měl o práci postaráno L .

Tak tohle fakt nesnáším. Nevadí mi bejt ptáčkem, umím tiše šumět jako stoletá lípa, rád mám i podobu tygra, ale soukat se do oblečku šitého z bitů fakt nemusím. Už několik měsíců číhám jako debil v serveru Grisoft a poctivě sbírám všechny informace o předmětné akci. Fakt vopruz. Jediné pozitivum na celé šlamastyce je to, že sem se seznámil s Majordomem. Je to docela veselej chlapík, a tak po nocích chlastáme energetické koktejly a občas si řiznem i ten mariášek. Jinak se ale nic podstatného neděje. U supa se sice pořád tvářej, že všechno proběhne podle annoncované vyhlášky, ale s osmým pivem mne vždy naplňuje víra, že se akce pro vnitřní názorové rozpory nikdy nemůže uskutečnit. Držím si palce.

Oni to fakt udělají ! Mě snad omejou. Ale ještě je alespoň malá šance, že se jim všechno zhroutí jak domeček z karet. Navíc mám stále silnější tušení, že v celé akci musí být zainteresován sám Lucifer. Přece by ti ubozí lidé nedokázali vymyslet tak ďábelskou taktiku, jak rozpumpovat tu línou a netečnou sebranku, která se schází na grisoftím serveru. Ta jejich taktika je hrozně zákeřná – plno šovinismu, lokálního patriotismu, urážky a pohrdání. Kurevsky účinná reklamní kampaň. Ale má jedno úskalí, které je mou, asi poslední, šancí. Že se rozhádají dříve, než něco začne. To by byla lábuž.

Všechno špatně. Ti hňupové na to skočili jako hladová štika po návnadě, teď se jim v pupcích převaluje prut i s navijákem a ještě se hrdě tučou do prsou a hřmí válečné chorály. Vůbec netuší, jak byli zmanipulováni. Mezitím jsem ale vymyslel trumf, který by mohl všechno ještě zvrátit v můj prospěch. Tak milánkové, tady to máte, protože JÁ VÁS MILUJI !!!!! Hehe, tak si to užijte s mým poselstvím pro vás – I LOVE YOU….. J .

Nezabralo to. Sice jsem skoro nechal zkolabovat celej svět, podařilo se mi odštípnout i samotného čerta Ranžu, ale zbytek masy jede dál. Dokázali se najít zástupní agitátoři a nositelé informací. Nevyšlo to. Postupně se smiřuji s porážkou. Ale aspoň jednu malou radost mám. Odradil jsem Barosse, úplně ho znechutil, do hlavy mu vložil prvotní strach, srdce mu buší jak o závod, na čele mu vyskakují krůpěje potu a ONI do něho ještě tepou a tepou. Ale ON nepřijedeeeee, nepřijedeeeee. Ó Starej, mě už začíná hrabat, du balit a zejtra vyrážím do Litohlav na LP ……

První účastníci dorážej již v průběhu brzkého odpoledne, ihned se jako šílenci vrhají na trávu a začínají tančit podivné tance ve snaze nalézt plácek pro stan bez kamínků. Ubožáci. Vždycky jim tam aspoň jeden strčím J .

Je tu už taky Glider s manželkou, hloubající Prérie, křičící Milan a další a další. Následně se formuje po příjezdu dalších ve spodním rohu nebezpečná stanová oblast, kterou interně označuji jako Luciferovo pole. Nikdo ještě netuší, co se tu bude odehrávat v noci, ale bude to síla. V těsné blízkosti tu vedle sebe stojí stany čerta Ranži, lovce leguánů Glidera, neustále usměvavého holanďana Van Hallena, abstinenta Tesyka, uprchlého titána z Tartaru zvaného Brkoun a později i všeználka Beriho. Prostě Luciferovo pole. Podélně s hřištěm, označeného jako Pyrhovo pole jsou roztroušeny stany ve dvou řadách, přičemž jako vosí báně na konci se hemží brněnská enkláva v čele s malým velkým mužem Edou, Majordomova otrokáře a velkého Gury Honzy a dalších. Prérie s Alešem jistí Pyrhovo pole z boku. Nedaleko od ohniště tiše, jako svědek nočního utrpení, stojí vojenský stan, který se stane útočištěm největším zoufalcům. Během pátečního odpoledne dojelo celkem 33 motorek se svými osádkami, které se rozesadily v hospodě resp. kolem ohně. A pak to všechno začalo…

Tohle ani nemůžu Starýmu dát přečíst, protože by jistě nabyl dojmu, že jsem svůj úkol nezvládl. Jenže, on za to může taky...teda jenom malinko. To je taky nápad, když na takovou monstrózní akci pošle jenom jednoho anděla strážníčka. Jednak jsem nestihl být všude, a to jsem lítal jak v epileptickém záchvatu a byl z toho zpocenej až na prdeli a jednak veškeré naše očekávání realita zdaleka překonala. Tyto zápisky by se také mohly jmenovat jako Velké okno, protože se tu neobjeví dozajista všechny důležité informace a sdělení, ale jenom ty, které jsem stačil zaregistrovat já. Tak pojďme na to…

Vytvořila se nebezpečná stolová skupina ve složení Ranža a Ivana, Brkoun a Linda, Lišáková, Van Hallen a Martina, Michal XX a Iva, Tesyk a Doufal, Martin Polštářek a pak ještě další, kteří chvíli byli, pak nebyli, pak zase blili, pak už definitivně nebyli. Po drobné večeři, kdy jen uprchlej titán Brkoun zase sežral asi tři chody, se pomalu začala roztáčet spirála smrti, na jejímž konci mělo padnout několik tabu. Osobně považuji za poněkud něšťastný krok zahájení chlastání za přítomnosti abstinenta Tesyka. Proč? No to se dozvíte později. Nicméně by se mnou jistě souhlasil sám Ranža, který jako Red leader po první deckové rundě kořalky značně znervózněl právě při pohledu na abstinenta, kterak tam vyklopil předmětnou dávku chlastu a nervózně se sápe po druhé. Jakmile pochopil, že jeho apel, aby Tesykovi už nikdo nenalejval se nemůže pro skelné a tupé výrazy v očích Van Hallenových, Brkounových i Doufalových setkat s pochopením, tak v předtuše hrůzných okamžiků následujících se zoufalým výrazem „Děj se vůle Boží“ odešel raději k ohništi a do hospody se vrátil až když bylo po všem. Inu a co se tedy událo? Jednak se oddělila dámská sekce (o dámách však až později) a jednak se pánové brutálně ožrali. Myslíte že ne? Tak posuďte sami několik příhod:

1. Brkoun těsně po půlnoci opětovně ztrácí svou visačku a neví si rady co se zbylým úchytem. V oku mu bleskne jiskra šíleného nápadu, natahuje svou dlouhou, chlupatou titánovskou pracku přes stůl a připíná Tesykovi na bradavku tyto „kleštičky“. Osazenstvo stolu je ve svých úvahách a vnímání událostí poněkud opožděno, a tak se pár vteřin dobře baví právě jen titán. Tesykův zakalený pohled najednou dostává barvu rudou, skleničky na stole se kácí a neznaje lidských ani věcných překážek se toto abstinenční zvíře řítí po lavici na titána. Marně se ruce Ivančiny snaží tunový kolos stáhnout zpátky do posedu. Brkymu trochu tuhne úsměv na rtech, vyskakuje zpoza stolu a chopí se židle s jasným záměrem držet si rozzuřeného Tesyka na distanc. Koneckonců jeden nikdy neví, David taky porazil Goliáše.Jenže židle je hovno platná, okamžitě padá na zem a obě zvířata se řítí ven před hospodu. Za nimi se vyhrne celá hospoda, aby něco nepropásla. A co nevidí? Brkoun jako toreador se snaží uniknout před bejkem se zakaleným pohledem, po několika kličkách na štěrku míří na posvátné antukové hřiště. Divákům na chvíli oba mizí v antukovém prachu a napětí stoupá. Prach usedá. Brkoun stále ještě žije a úspěšně kličkuje. Vyvalené oči jsou plné hrůzy a titánské tělo se snaží uniknout z dosahu smrti. Snad dvakrát má namále, pak ovšem zařazuje trojku a v plném tahu akceleruje z meze mohutným skokem do tmy. Tam se Tessymu nechce. Za poklepávání po ramenech, doprovázen nechápavými pohledy podnapilých kamarádů, z nichž mnozí nepochopili čeho vlastně byli svědky, usedá zpátky na lavici. Brky se po opatrném obhlédnutí terénu vrací také a na usmířenou se točí další rundy kol kolem stolu.
2. V tu dobu již Doufal dejchá jen silou vůle a jeho schopnost rozeznávání je snížena pod životní minimum. Pravděpodobně ve snaze Tesykovi sdělit cosi smrtelně důležitého jej neustále pošťuchuje štípáním do boku, nedbaje chroptivého varování. Pak najednou je Doufal katapultován s metrovou rozjezdovou dráhou po lavici do změti židlí, aby skončil bez hnutí se žuchnutím pod barovým pultem. Po nějakém čase se přesto sbírá, statečně si sedá zpět vedle Tesyka a pokyvuje hlavou, ze tohle varování už pochopil. Na usmířenou se přítomní vylejvají dalšími decákami kořalky, aby pak Doufal nenávratně zmizel v temnotě noci ….
3. Krátké intermezzo mezi abstinentem a Michalem XX naštěstí již končí jen šermováním rukama nad stolem a verbálníma výzvama na férovku venku. Kupodivu ven zve Michal abstinenta, což je nutné, vzhledem k váhové převaze, ocenit jako vrcholný projev odvahy. S dalšími rundami kořalek zápolení v hospodě končí. Jak přítomným na druhý den ráno sdělil Ranža, bylo toto pražské vražedné komando podrobeno pozornosti i místních, litohlavských, nasosků, kteří Ranžovi důvěrně sdělili své nechutné poznání: „Ty vole, ty prasata tamhle u toho stolu chlastaj kořalku na decáky !“ Když Ranža suše odvětil : „No vidíš, a to jsou mezi nimi i abstinenti,“ tak se kořalečníci zdrceně zvedli a odešli se trápit pocitem méněcennosti do svých domovů.
4. V blíže nespecifikovaném čase tohoto večera rovněž Brkoun pojal myšlenku, že nutně musí sdělit něco extrémně důležitého právě Ranžovi, který se chlastací smrště neúčastnil a potuloval se venku. Vyhlídl teda z hospody ven a Ranžu skutečně zahledl v mlhavé dálce. Hurónským křikem radosti se s půllitrem piva rozklopýtal směrem, kde byl R. naposledy jeho zakaleným zrakem spatřen. Vzhledem ke značně problematickému udrženi stability při klopýtání se titán rozhodl tuto prekérní situaci vyřešit během. Jako zraněný buvol tedy začínal nabírat na rychlosti po antukovém hřišti, krhavé oči vyvalené před sebe do tmy a na tváři se mu rozlíval blažený výraz, že již brzy bude moci Ranžovi svou myšlenku sdělit. Abyste rozuměli, bez té myšlenky by prostě Ranža rána nedočkal. Osazenstvo ohně, bo právě tím směrem se Brkoun řítil, nemohlo zůstat netečné a ignorovat jasné akustické varování řvoucího a řítícího se buvola, po němž zůstávali na antuce mohutné mastodonské brázdy, a v pudu sebezáchovy se začalo vrhat ze svých míst do trávy, ve snaze uvolnit nejpravděpodobnější dráhu běhu Brkyho, neboť se nedalo očekávat, že by byl svůj běh schopen cíleně zastavit. Jen Ranža zůstával, jako znalec místních poměrů, ledově chladný. Věděl, co se totiž stane. Posléze to pochopili i ostatní. Brkoun se řítí. Dupe a funí jako prase. Očima jako dvěma slepejma tykadlama prozkoumává prostor před sebou, ale hlavně, má je jen pro Ranžu. Již se nadechuje aby světu sdělil svou myšlenku, když najednou všem přítomným mizí ze zorného úhlu. Najednou se ozývá obrovská rána a při doostření pohledu lze na místě posledního Brkounova vyskytu vypozorovat jen prázdnou sklenici piva. Buvol se chytil do pasti. Mamutí past, vykopaná místními staviteli antukového hřiště se stala Brkymu osudnou. Zřitil se však do ni se ctí a dokonce se z ní i sám vydrápal. Pro takového Johnyho nebo Doufala by to bylo osudné místo jejich posledního odpočinku, nikoliv však pro titána. Chlupatá ruka třímá prázdnou sklenici od piva a z díry se line nekřesťanské klení. Ze dvou duvodů, jednak byla zapomenuta tak pečlivě schraňovaná myšlenka pro Ranžu, ale hlavně, pivo bylo vylito. Ale ne jen tak nějakým způsobem. Brkoun zkušeným nacvičeným hazenkářským fíglem si při pádu do jámy tím pivem dokázal polít prdel ! J Mno, hlavně, že přežil. Následně ještě dokázal tančit s Edou v náručí, pomazlit se stejným způsobem s Ivankou a dopravit se i do stanu.
5. Ranža upřímně litujíce absenci kamery na klíčové zážitky večera od té doby již kameru nepustil z rukou a jako samotářský vlk číhal na další prekérní momentky, přikrčen se schovávajíc za každým kamenem, jako komanč na válečné stezce umně využívajíc každé terénní nerovnosti. Hlavně vidět a nebýt viděn. A tak se kamera stala svědkem příchodu do ohně málem upadnuvšího Tesyka, Van Hallenova hraní na kytaru , který tuto skutečnost následně celou sobotu se slovy „Já u ohně vůbec nebyl, natož abych hrál na kytaru,“ popíral. Nakonec mu však unikla i další zajímavá příhoda, kterou se dostáváme ke slíbené kapitole o dámách.
6. Krásné komando ve složení Ivanka, Martina a Linda se sjelo jako blázen. Výsledkem toho bylo, že Ivanka olizovala šlehačku z jakéhosi místního robertka (opravdu to byla šlehačka a opravdu to byl robertek bez baterek, pozn. překladatele) a Martina předváděla indiánský tanec vítání jara. Jak bílá paní pouze v  bělostném tričku neustále putovala mezi svým stanem a toaletami, do kterých se nemohla dostat (Brkoun se je chystal vykopnout, ale Ranža naštěstí přinesl na poslední chvíli klíče), a cosi si nepřítomně brumlala. Deset kroku dopředu, pět dozadu, deset dopředu, pět dozadu, dva do stran. Až se stalo co se muselo stát a sprintujícímu Ranžovi s kamerou definitivně zmizela z dohledu pro neuvěřitelně hozenou držku, při které si sedřela předloktí stejně, jako Dzaski Slamák při cestě na LP když poslal mašinu do lesa. O mejdanu v Ranžově stanu ve složení tři nejmenované dámy a jeden abstinent (jména záměrně pro prekérnost sitace neuvádím) se raději ani nebudu rozepisovat J .

Co se dělo kde jinde – netuším. Výše popsanými událostmi jsem byl natolik vytížen, že jsem toho prostě víc nestihl. Jen vím, že Prérie se na nějakou tu hodinu vypařila do tmy a zpět ji přilákal až zvuk kytary u ohně. Prostě kolem třetí ráno přišel čas jít spát. Celé tábořiště ztichlo a milosrdná tma skryla popelavé tváře. Ještě jeden postřeh. Psal-li jsem, že Doufal zmizel neznámo kam, tak to nebyla tak úplně pravda. Lišáková se chopila role matky Terezy a zoufalce ukládala ke spánku. Naštěstí pro Doufala, který strávil celou noc nehnutě v jedné a té samé pozici, nedýchaje spal s otevřenýma očima a Ranža uz sháněl rejč aby ho mohli zakopat za místní slepičárnou. Káča Lišáková byla spásou i pro Brkyho s Lindou a pro Tesyka, pro kterého to byla vůbec první noc pod stanem. Což se táborníci na Luciferově poli měli také brzy přesvědčit na vlastní uši.

Ranža poklidně oddechuje na své matraci vedle pochrupující Ivanky když jej najednou probudí šouravé, plíživé kroky. Zbystří tedy sluch a slyší úpěnlivé kvílení zdrcené osobnosti toužící po lidském teple. To zcela promrzlý, opuštěný a zoufalýTesyk bloudil tmou Luciferova pole a vyl k měsíci své touhy o vpuštění do nějakého stanu. „Ivankooooo, Ivankooooo….“ Ivanka nic, jen to svoje chrrr, chrrr, Ranža tichej jako pěna …. „Všechno, jen ne proboha ke mně do stanu,“ modlil se Ó Nejvyšší k tobě. J . Bloudící postava seznavší nulové šance se tedy rozhodla přikrást ke stanu holanďanů. Tam pro změnu toužebné a prosebné „Martinooooo, Martinoooo….“ Padlo na správné uši, zatím co Van Hallen vyluzoval to své CHRRR, CHRRRR …. Nicméně zip na stanu se rovněž nerozevřel. A tak bytosti na pokraji fyzických i psychických sil zbylo jediné možné útočiště – oheň. Na lavici tam seděly dvě postavy a chlemtaly víno. Jednou z nich byl Dan VFR, druhou si nějak už nevybavuju. Nicméně kolem ohniště se válely v prachu a popelu další tři zachumlané objekty. Markétka s kulichem s bambulí, její brácha Michal a Břeh, který jako jediný dokázal alespoň nadzvednout jedno vičko Tesykovi na pozdrav. Tolik tedy k pátečnímu večeru a časnému sobotnímu jitru.

1. Soutěž přetahování lanem byla provázena neuvěřitelnou zarputilostí a bojovností. Borci padali jeden přes druhého, taktiky byly rozdílné, ale titána Brkouna měli jenom REDS. Bojovník od zeleného stolu Vláďa Stehlík ihned vznesl námitku, že Brkoun určitě není homologován pro použití v ČR. Jury tuto námitku zvážila a zamítla. Ale pravdou je, že bez Brkouna to nešlo vyhrát. Držel se konce lana jako klíště, v setinách sekund vyhodnocoval desítky parametrů a podle toho měnil úhel svého postoje, formu držení lana, apod. – prostě pobíhal kolem konce lana a pral se s tím jako se s vámi tahá čokl o prokousnutej balón. A protože Titán konečně našel svoji roli v životě, je zřejmě na místě také malinko zacitovat jeho podivování se nad atmosférou soubojů: „Fakt mě překvapila neskutečná bojovnost našich soupeřů. Závod ještě nezačal a oni se s námi už o to lano chtěli přetahovat, snažili se najít i ty sebemenší nerovnosti na zemi, které by jim sloužily jako opory pro nohy … jakoby jim to něco bylo platný … prostě úplná katastrofa. Nějaká lanová fobie nebo co. Pak jsme s nima šmejkli vo zem, rypákem ryli v hlíně, ale lana se pustit nechtěli za žádnou cenu… tss tss …“ Někoho by mohlo napadnout, že by si oba poražené týmy mohly střihnout, kdo z nich si vezme pro příští soutěžení jako týmovou hymnu slova z písničky Karla Kryla „a zůstali jsme němí … ne nejsme na kolenou, jen držkou ryjem v zemi …“

2. Jízda zručnosti prověřila kvality borců, jejich odvahu, nasazené i psychickou sílu čelit pozitivnímu i negativnímu povzbuzování. Našli se i dva borci, kteří využili možnosti vylepšení si času pádem – Husky a Fera, pro objektivní vyhodnocení soutěže a vzhledem k nepřítomnosti Huskyho na závěrečném ceremoniálu se tak konečným vítězem stal Michal XX, těsně následován Milanem VFR (oba Praha), třetí na bedně stál Aleš Kárný. Sladkou pusinku si zaslouží všichni kdo fandili, speciální cenu potom Milan VFR, který dokonale zasuploval absenci megafonu a svůj mohutný a silný hlas dával nezištně k dispozici k prezentaci svých názorů jako „nemáš na to, odbrzdi si, to prkno taky netrefiš, shodils pullitr to seš v prdeli, slez a dál už ani nejezdi“ a zároveň fungoval jako hlásná trouba startovní listiny (Ranža to zkusil asi 10 minut a dodneška z toho nemluví). Na oplátku kyselou prdel dostávají všichni ti, co seděli jako pecky a styděli se prizdisráčsky své bojující kamarády tak či onak povzbudit a jejich výkony náležitě ocenit.

3. Pití piva na čas rovnež přineslo mnohá překvapení. Tím největší překvapením je neúspěch REDS, kteří o 4 desetiny sekundy podlehli v boji o druhé místo Brňákům. Za zmínku stojí i konstatování, že mezi prvními čtyřmi se objevili tři, kterým se moc velké šance nedávaly. Vítěz Beri není žádný velký chlastač a za celou zimu U supa popravil maximálně čtyři piva. Druhý Doufal vzhledem k tělesné konstituci a prožitému traumatu během páteční noci rovněž překvapil a třetím do party, a pro Pražáky přímo šokem, bylo čtvrté místo abstinenta Tesyka, který až do sobotního závodu nepil pivo nikdy.

Celkově tedy zvítězil tým červených REDS a převzal jako vítěz do úschovy vlajku BLUES, do které teď bude smrkat, utírat si ruce po sežrání grilovaného kolene Na pekařce, servírovat pivo v zimě U supa a prostě ho všelijak užívat jako hadr. Zelení mají velké mínus, protože si zbaběle svou zástavu nepřivezli, věřme však, že ji vítězům odevzdají ex post při nejbližší možné příležitosti, aby na ně REDS mohli s láskou vzpomínat stejným způsobem, jako to budou činit s BLUES.

Mezi jednotlivci zvítězil zaslouženě Aleš Kárný (GREENS), který si následně zasloužil uznaní všech vytrpěním si hlavní ceny, prožití nádherného lesbického striptshow se dvěma špinavejma, zmlácenejma plzeňskejma šlapkama. Na druhém místě se umístili shodně Tesyk s Michalem XX a na třetím místě titán Brkoun (všichni REDS).

Naprosté vítězství však patří všem co přijeli, protože díky Ranžovi, počasí a sami sobě mohli prožít fantastickej víkend, na který se bude ještě dlouho vzpomínat.

Po skončení soutěží se elpéčáci jali relaxovat všemi možnými způsoby. Enduro nadšenci se sešli v březovém remízku nad táborem, kde Michal Hynek tiše nasrával samotného Guru Honzu svým zvládnutým uměním jízdy na Africe v relativně těžkém terénu, kde dokázalo stopětadvacítkové téwéčko uštvat v křovinách lesa silnou Afriku, kde se večír předtím Brkoun vyznával dávivou modlitbou tichu šumících velikánů ze své nenávisti k rumu a ráno pak opatrným pohledem prohledával zdejší křoviska a pátral po němém svědku své slabosti, kde Gas v romantickém prostředí učil místní čtrnáctku z hájovny se líbat a kde následně hajnej pátral s dvojicí ohařů a brokovnicí po Gasovi… A propo, Oldo, doufám, žes to milostné psaníčko Gasovi doručil … Proste tenhle remízek byl, zdá se, oblíbeným místem mnoha činností.

A docela jen malej kousek pod ním se nacházel kolotoč, kde skupina kamarádů roztáčela kamaráda, aneb smečka s vlčákem Mártym honila kolotoč kolem dokola a na kolotoči seděl Martin Peřinka s půllitrem v ruce a asi tak 20 lidí se sázelo kdy buď spadne nebo kdy se poblije. Vyhráli ti, kdo vsadili na držkopád, bo Martin nebyl žádnej přizdisráč a odmítl sestoupit. Držel se jako medvěd, skoro bych řekl jako polštářek pod Tesykovou hlavou (přivezl si s sebou dva zlatavé polštářky z domova a před Milanem je bránil vlastním tělem, pozn. překladatele), aby nakonec absolvoval nízký 15 metrový přízemní let do voňavé travičky zdupané titánem při přetahování lanem.

Na Pyrrhově poli Johny (to je ten, co s ním tak lomcovali hormony a neustále se obírali se svou přítelkyni nehledě na počet čumilu okolo, nedbaje na prach a popel, prostě kdykoli a kdekoli, pozn.překladatele) s bráchou Štěpánem (skvěle hraje na kytaru), svými dámami, Káčou Lišákovou, Prérií a Milanem mydlili volejbalové bago a na posvátné antuce pro změnu Michal XX s Ivou, Markétka s Danem a Oldou a s dalšími zoufalci čutali nohec. Prostě dělo se toho pořád děsně moc.

Byla ve znamení ohavné pekelné show, která však splnila svůj účel, bo se o ní mluvilo ještě dlouho. Starej z toho nebude nadšenej, ale nemohl jsem tomu vážně zabránit L . Pozitivní na tom bylo, že divoké jádro z páteční noci již bylo poněkud otupělé a zejména Tesyk si šel kolem 01 hod. lehnout aniž by dále nasával tudíž nehrozilo riziko, že by se někomu zase něco mohlo stát. Titán taky nezapadl, holt neříká se nadarmo nespadneš dvakrát do stejné díry, byť u Brkouna bych se zase až tak nedivil. Přesto se hospodou přehnala fernetová smršt v podobě Mártyho, který nejspíše v komatu nechal nalejvat všem v hospodě. Největší radost z toho asi měli barmani J .

Byli jste někdy na koncertě vážné hudby? Začátek vystoupení na Luciferově poli bylo hodně podobné. Znáte to, nastupujou smičce a pak najednou bum do bubnu a jede se naostro. Van Hallen s Brkounem byli takové smičce a jejich chrápání se neslo táborem jako veselá Óda na radost, když se však přidal Tesyk, změnil se koncert vážné hudby na heavy-metalové vystoupení, které nechalo klidným jen málokoho v dosahu. Plachty stanů se třásly, kovové konstrukce rezonovaly a z mlaskání mnohým vysychalo v hrdle. Tesykovo vyjádření a privátní zpověď Ranžovi z rána asi bude mluvit za všechno (Tesyk sotva mluvil už v pátek, chraptěl, bolestí se držel za krk a stále si ho stříkla stopanginem, smrtící pro jeho krk byl předevsím zpěv – ostatně ten byl smrtící i pro ostatní zpívající, kytara se z toho rozlaďovala, atd. – pozn. překladatele), kdy povídá: „Já že jsem chrápal ??? To není možný … i když počkej …. No asi tak v pět ráno sem se vzbudil bolesti v krku a musel si ho vystříkat stopanginem, bo mi bylo jak bych tři hodiny v kuse zpíval…..L “ Načež se Ranža zhroutil a děkoval ti Ó, Pane, že příští noc se už konečně vyspí, protože naslouchat další noc zvukům zraněné bahenní svině by již psychicky nezvlád´…

Dovol mi Pane tedy na závěr vyslovit domněnku, že byť si tato banda neznabohů brala pastorále do svých nevymáchaných hub, tak přesto se domnívám, že celá akce byla ku prospěchu a v souladu s našimi zájmy. Bude se o ni mluvit ještě dlouho a tak si myslím, že neudělám chybu, když čertovi Ranžovi poděkuji za skvělou akci tvým jménem. Takže Ranžo, bylo to božské a děkujeme a napřesrok přiletím znovu a vezmu s sebou i parťáky.

ZPĚT