Ještě ve středu večer jsme si v hospůdce po tradičním trápení těla v tělocvičně říkali, že pokud v sobotu ráno naše ještě rozespalé oko zaostří na zšedlou oblohu bez sluníčka a ztemnělý mokrý asfalt, tak že nás na motorku nic nedostane - ani za Boha. Že je to škoda peněz a koneckonců proč dělat něco, co nás 100% neuspokojí. Mezitím jsme s napětím sledovali vývoj předpovědi počasí a doufali, že se to rosničkám nepovede stejně jako minulý víkend, kdy bylo jednoduše nádherně. V mysli se mi neustále honila Johnyho slova: "Pánbůh miluje pěšáky...," a tak jsem do poslední chvíle věřil, že se na nás bude v sobotu z oblohy šklebit zářivé sluníčko plné erupcí, ničících sice družice, ale přesto příjemně hřející a startovací obvody našich motorek nepoškozující. S touto vírou jsem v pátek v noci uléhal, abych se probudil v sobotu v šest ráno a...

... a mé ještě rozespalé oko spočinulo na zšedlé obloze, ale na suchém asfaltu. S klidným pocitem jsem se tedy odebral zpátky do vyhřátých peřin, abych se hodinku do sedmé tiše těšil na potvrzující SMS zprávy od Pražáků, že opravdu jedeme. V sedm nula tři přišla první z nich, od Johnyho: "Je sucho, jedeme!" Ihned odpovídám, že je všechno jasné. V sedm nula osm ale telefon pípá poplašnou a zmatenou zprávičku od stejného autora: "Tak teď jsem se podíval pořádně a je všude mokro!" Ve čtvrt na osm si voláme naostro a navzájem se přesvědčujeme, že se to vybere a i kdyby ne, že se vždycky můžeme vrátit. Mezi tím je SMS obeslán Jirka VFR, jež účast bohorovým "OK" potvrzuje. Malinko z rovnováhy mne sice vyvádí zpráva od Cammy, že v okolí Říčan dost nechutně prší... Však ono to přejde. Jedeme! Ještě pro jistotu však žádám meteo situaci ze severu a Gasova zpráva plná suchých silnic a téměř slunečného počasí mne utvrzuje ve správnosti našeho rozhodnutí.

V osm hodin vyzvedávám Johnyho a jedeme za našima holkama. Z minulého víkendu jsou prostě nádherné. Umyté, vyblýskané a voňavé :o). Lehám si k zadnímu kolu. Jsa instruován techniky ze Suzuki chystám se vyměnit brzdové destičky. Tenhle plastový kryt se sundá šroubovákem - OK, je dole - pak tam jsou dvě závlačky, ty se vyndají, destičky vypadnou a nandají se tam nové - mňo, mé očekávání nalezení dvou závlaček s rozšklebeným koncem nenachází pochopení a tak mírně zmaten přistupuji na Johnyho radu nechat výměnu až po návratu. Pravda, taky bych nemusel vyjet vůbec... Tak se oblíkáme a s výrazem drsňáků odmítáme vzít si s sebou nemoky. Bude přeci pěkně.

Jakmile jsou ale motorky venku z garáže, začíná poprchávat. Prima, tomu ujedeme. V devět čekáme na meeting pointu na Káču Lišákovou, která si nás objednala co by rychlé MHD na místo srazu v Říčanech. V čase T + 10 minut konečně vyjíždíme a šviháme to po dálnici na Říčany. Ačkoli jsme přijeli jemně později, přesto jsem na místě jako první a říkáme si: "To jsme tedy vážně zvědaví, kdo v tomhle hnusným počasí přijede."

Vzápětí ale přijíždí Ivan - sympaťák na svém CBR, společně s kamarádem Michalem na TL 1000 se mládím voňavou Petrou na trestné lavici. Vidím, jak Johnymu blejskl ohýnek v oku a zachvělo se chřípí jako tygra větřícího kořist :o). Cammy se přidrala hned vzápětí a než stačíme vypít kafe, jsou tu oba Hynci a ve finále i Jirka VFR s Péťou. Osm motorek, hmmm, jsem velmi příjemně překvapený.

Vyrážíme směr Příšovice u Turnova, kam chceme jet přes Nymburk, Jíčín, Turnov. Jenže vážně uplakané počasí, navíc dost chladné, nám nedopřává možnost svižnější jízdy. Na vině je i Hyn, jenž v sedle své Afriky, v terénu zásadně nejeté, volí jako nábližky podezřelé silnice s deseticentimetrovými nánosy od jakéhosi traktoru. Ale to se zlepší. S vidinou tepla, a před okem neustále se míhající Gasovou SMS, se všichni těšíme na ty suché cesty v Českém ráji. Kolem půl jedenácté nám do místa srazu chybí ještě asi 60 km a je jasné, že to nejsme sto stihnout. Rychlá SMS informující o zpoždění vše řeší a rovněž modifikujeme trasu - přímou cestou do Mladé Boleslavi na dálnici a pak ejchuchu třetinovej plyn (to aby zase Cammy neprskala, že jsme jí ujeli :o) ) na Příšovickou čerpačku.

Cestou dochází k první zradě, kdy Jirka VFR s Péťou zastavují a navlékají na sebe nemoky. Ostatní statečně drží dál. A je tady MB a dálnice je příjemně suchá. Během následujících cca 30 km sleduji, jak mi prosychají rukávy na bundě. Bude krásně, bude fajn, zdrávas Maríja Gasova, kluku jeden ušatej, už se na tebe těším :o).

A jsme tady! Neminuli jsme odbočku, udělali vrtichvostí vracečku přes dálniční most a jupí k benzínce v protisměru tahu Praha - Turnov. Zde na nás již čeká celá řada konferenčníků, a tak se je pokusím vyjmenovat (sorry, když na někoho zapomenu): Olda cestovatel s modravým Panem Evropou, Jirka BMW ve své bílé helmě ne nepřipomínající poslední maják jistoty, v jeansech a teniskách Bubrák se svou dvoubarevnou usměvavou přítulkyní (Bubráku ten nemok co měla na sobě byl její nebo ses obětoval? Jinak ty helmy jsou celkem pekné.), Fernéty se svým žlutým kafomlejnkem, pak dva kucí, které vůbec neznám, ale jeden z nich prý byl Ivča :o), samozřejmě naše partička a jediný skalní chopperista Ivanhoe, který během následujícího odpoledne musel ve své otevřené helmě trpět jako zvíře.

Když už jsme chtěli vyrazit, zjevila se Prérie na svém Rudochovi. Vítající Gas se vrátil mírně rozhozen, bo okamžitě dostal jako správný gringo po hubě, co to bylo za debilní nápad, jako místo srazu vybírat pumpu, ke které se musí jet 9 km tam a 9 km zpátky... :o). Holt se Gasi nejde zavděčit všem :o) - to mi připomíná, že podobná story nás bavila i ráno v Praze, kdy byl sraz jasně deklarován na první benzíně v Říčanech po levé straně, když jedeš směrem z Uhříněvsi do Říčan. No a pan Jirka VFR usoudil, že když ve čtvrt na deset projížděl, mimořádně včas, kolem deklarované čerpačky a nikoho nespatřil, že tou jedinou správnou musí být fialová čerpačka v Mukařově :o))) … Nakonec tedy přijel na místo srazu jako poslední, ostatně skoro jako vždy :o), i když se tentokrát vážně dost snažil :o). Jejda, ten prskal. Teprve, když dostal barevný obrázek, tak se začal zase usmívat.

Zpátky k vyjížďce. Gasových 150 km jsme rychle odmítli, a tak jsme se pustili i na tak docela dlouhých 80 km krásami Českého ráje. Žel bohu to bylo celé v dešti. Zpočátku jsem si nezoufal a s nadějí se snažil v tom šedivém nekonečnu na obloze vyšťournout aspoň kousíček protrhávajícího se optimismu, ale nakonec jsem se spokojil s úpěnlivým sledování jezdce před sebou a prochladlou modlitbou na rtech ať ten "všivej" Gas :o) už konečně zastaví u nějaké benzíny nebo si zahřeji studená stehna jinak než bych chtěl :o)). Po minutí hradu Kost, vlastivědné zastávce s Gasovým výkladem u jakéhosi povaleného stromu :o), se tak stalo až v Lomnici nad Popelkou. Zaplať Bůh. Musím říct, že na téhle zastávce jsem si přál už jenom jedno jediné - vyhřátou knajpu! Prý ještě 25 km... Dost jsem klepal kledndru, ale nebyl jsem v tom sám.

Cesta do hospody U kašpárků (? nebo tak nějak) už utekla docela v klidu a tak jsme s radostí vpluli do knajpy. Jaký byl náš údiv, když se nás jal od jednoho stolu plného štamgastů vítat Glider, o pět minut zpozdivší odjezd výpravy z Příšovic a dvě hodiny na výpravu meškající v družném kolektivu domorodců. Dobré další dvě hodiny jsme mu vymlouvali, aby upustil od záměru kandidovat na místního starostu, neboť nabyl během čekání na nás nezvratného přesvědčení, že je již do detailů obeznámen s kompletní komunální problematikou vsi i regionu, zná lidské osudy i všechny šílené krávy v okolí :o).

U kašpárků jsme strávili dobře dvě tři hodiny, neboť personál sestávající z jedné číšnice očividně byl zaskočen modifikací Gasovy objednávky míst z deseti na cca 22. Tohle číslo nevím přesně, přesně vím, že nás jelo 18 motorek (Glidera nepočítám, ten si dělal volební kampaň).

Po iks čajích a nějakém tom jídle jsme se jali platit. To už se grupa trhala. Nicméně Johny, Jirka VFR s Péťou a já jsme vyrazili za setrvalého deště směr Praha po dálnici. Byl to slušný humus, ale za hoďku jsme stáli v garáži.

Co se dělo dál nevím, a tak vám nepovím, zda modelky vyrazily dveře s Oldou i Gasem nebo zda se jim podařilo skórovat, s kým odjela do Prahy Cammy a zda Jirka BMW zvládnul dokouřít to své "havano". Ani nevím, zda Ivan - sympaťák dosušil své tenisky či Bubrákově kočce "neodešel" ten barevnej melír. Tak či onak, jak řekl jeden nejmenovaný Johny: "Je třeba si zajezdit i v hnusném počasí, abychom si potom vážili počasí pěkného." Takže po ujetí vice než 300 km v převážně odporném počasí Gasi doufáme, že napřesrok vybereš lepší počasí. Jó a ty suchý silnice, tak ty máš u nás schovaný... :o)

Na závěr tedy konstatuji, že akce Český ráj 2001 byla vydařená. Bylo příjemné vidět zase tolik motokonferenčníků pohromadě, tím spíše, že konec dobrý, všechno dobrý. Takže "sláva nazdar výletu, neřachli jsme už jsme tu..."

Za rok Gasi, za rok... :o)

Tesyk
Bandit 1200