ZPĚT

PRVNÍ VYJÍŽĎKA MOTOKONFERENCE
22. 4. 1999

 

Začátek:

Celý týden GAS votravoval, že nám ukáže okolí jeho rodné chalupy. Přeháněl a sliboval hezké počasí, suché silnice, svlečené stopařky a pivo zdarma. Protože jsme ho ještě dobře neznali, nechal jsem se i s Fíkem ukecat a navzdory slíbeným stopařkám jsem si vzal sebou Evu. Přece jenom ráno bylo studený a ledviňák mi na moje záda dělá dobře.

Sraz byl na dobrém místě, kdo zapomněl k pumpě v protisměru odbočit dřív, než ji viděl, mel jen dvě možnosti. A. Projet kus dálnice v protisměru B. Jet až někam do Liberce a tam se otočit. Jsem od přírody líný, proto A je správně. U pumpy to vypadalo, že se chystá hromadná vyjížďka Sekeřickýho srazu. Spousta motorek, ospalý motorkáři až na jednoho. Ten nejvíce živej, stále pobíhající a stále kecající byl, jak se nakonec ukázalo, hlavní průvodce GAS. Pár motorek nakonec odjelo někam jinam, buď jsme se jim nezdáli dost dobrý, nebo se prostě jen spletli.

Začalo představování. Nikoho si nepamatuju, mimo GASe, nejde zapomenout, Fíka, toho jsem znal a Ranji. Ranja se uvedl tím, že se hlásil k mý Evě a ta ho silně odzívala, že si nemůže pomatovat každýho ometáváka, který ji kdy přeběhl přes cestu. Pak se začali okukovat motorky. Bylo na co se dívat, od dvoutaktů po čtyřtakty, od stařenek nad hrobem po fungláče. Fík i Ranja se uctivě poklonili mému XJR (viz foto), Eva odzívala nejen Ranju, ale i jeho Magnu (viz foto), ale další vývoj ukázal, že neoprávněně. Těsně před odjezdem proběhlo skupinové foto, MFK V sedmém nebi. Podle tváří by se mělo dát poznat, kdo tam byl.

GAS v čele peletonu nasadil nejdříve mírné tempo. Dobrá finta. Když si zelenáči na nových strojích a borci na stařenkách vydechli, že takhle to půjde, GAS nasadil cestovní tempo. To neznamená nic jiného, než přes vesnici 80-90 km, na rovince plnej, do kopce plnej, z kopce opět plnej, ale zalehlej za řídítkama. Teda, byl to zážitek, cestičky samá zákruta, GAS to měl perfektně najetý a na svých úzkých pneumatikách se vešel všude. Protože jsem mu stačil jen já (no dobře, taky Ranja), museli jsme pořád na někoho čekat. Ale jenom díky tomu vím, že jsme byli u nějákýho hradu (foto), a taky u největšího nebo nejstaršího stromu v Evropě (foto). Jeli jsme přes lesy, údolí, skály, stráně, až jsme konečně zastavili. Protože zde nebyla pořádná hospoda, šli jsme na procházku mezi skály. PĚŠKY!!! Dneska mi to připadá neuvěřitelný, je to jak vzpomínka na pionýrský tábor. Po 186 m chůze mi bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Než jsem stačil vlítnout na GASe sám, už ho tlačil Fík do kouta a křičel něco o hospodě, jídle a pití. Za pět minut jsme zastavili před hospodou. Mladší jedinci si prohlíželi motorky, my jsme mezitím dobré jídlo zapili dobrým pivem a už veselejší jsme se těšili na další jízdu.

Všechny ty následné akce MFK na letišti jsou jen ubohé chlastací náhražky této první plnohodnoté motorkářské akce. Bylo už značné horko, většina z nás byla svlečená do půl těla, ženský ne a něktěří v nových kožených kombinézách taky ne. Pivo a sluníčko nás vyburcovalo nejdříve k individuálním projížďkám (maximálka, zvedání na zadní, kolečka, brzdy a podobné krávoviny). Bylo mi jasné, že to prostě MUSÍ skončit sprintem. Všechny motorky okolo byly hluboko pod úrovní mého XJR, jenom jedna vypadala, že by mohla aspoň prvních 15-20 metrů obstojně asistovat při mé exhibici. Byl to kolos Ranji, obludná zlatá Magna. Po tom co se jeli sprinty malých kubatur (taky moc zajímavé, ale to ať popíše někdo jiný), nastal vrchol závodů: Magna versus XJR. Magna vypadala, že se rozjede na 100 km tak za 4-5 sekund, tak jsem se chystal šetřit spojku. To teda byl původní úmysl, jet jen tak, jako někde na semaforech, ale protože Ranja vypadal nějak moc sebevědomě, na poslední chvíli jsem se rozhodli pro ostrý start. Startér (Fík) byl připraven, motory a pneumatiky zahřáty, ručička otáčkoměru se kývala sem a tam, jak jsem ji popoháněl plynem, videokameramani se tvářili vážně a tlačili si do oko obrazovky svých nástrojů.

Připravit…Tři….Dva…GO! Lehký prokluz zadního kola, následovaný zdvihem předního kola, koutkem oka zahlídnu neuvěřitelnou věc! Magna s předním kolem ve vzduchu!!! Hned po návratu předního kola se věnuju už jenom řazení a spojce, periferním viděním nic nevidím, je to skvělé, Magna je už určitě pár metrů vzadu, teď už si jen pohlídat dýlku dráhy a ubrzdit to. Jenže ouha, co to je? Příšerná zlatá nestvůra je nejenom vedle mne, ale i o kolo přede mnou a pořád zrychluje. Ždímu z motoru co se dá, zalehávám, nadávám na větrněj štítek, začínám Magnu dotahovat, ale všechno marný, je tady konec dráhy. Tak jsem dostal na prdel.

Jenom GAS ví, jak nás všechny vyvezl o 500 m nadmořské výšky výš, než bylo místo srazu. Dokonce někteří vyšplhali i na rozhlednu! Cestami, kudy chodili jen pěší a jezdili cyklisti na horských kolech, jsme dojeli do hospody, odkud byl rozhled na Severní Čechy, Východní Německo a část Severního moře. Bohoužel bylo trochu pod mrakem. Dokonce zde na nás čekal další člen MFK. Jak to našel, hm, hm? Nevím co dělali ostatní, já jsem musel zapít žal z letiště. Díval jsem se do dálky, něco pil, potom mě Eva odtáhla k motorce, na cestu domů si nepomatuju.

Petr Havlík