Radegast 2000
zimní speciál 14-16.1.2000

Plán odjet takovou dálku vznikl zničeho nic, ve středu, dva dny před začátkem srazu. Začal jsem sledovat předpověď počasí a házel jsem dotazy do různých moto konferencí J, jak to vypadá tam i tam na silnicích, zda led, sníh a plískanice či sucho a vyfénováno. Odpovědi, co jsem dostal, vypadaly příznivě a všem těm, kteří neodpověděli a naschvál mi nenapsali, že cestou leží metry sněhu, pěkně děkuji, váš kanadský žertík se vám velmi vydařil.

Abych zbytečně nefrajeřil, zvolil jsem cestu přes Brno, po dálnici, dále do Zlína ke kámošovi a odtamtud pak byl plán odjet v sobotu dopoledne do Rožnova. Copak o to, plán to byl hezkej.

Odjížděl jsem tedy ve 14.00 z Prahy. Moje oblečení bylo důkladné. Posuďte sami:

Vrch: 3x tričko různě dlouhé, aby bylo hodně vrstev. Na to teplý svetřík s roláčkem ke krku, na to lyžařskou kombinézu a nakonec dlouhou moto bundu ASCI s teplou vložkou. Dole: Dlouhé trenky, elasťáky alá Harapes, kombinéza na lyže (spodní část, samozřejmě), kožené kalhoty z kominézy nacpané všema výztuhama a protektorama. Botičky byly vysoké zimní šněrovací farmy, jejich nápň tvořily dvoje teplé ponožky se zesílenou podrážkou a navrch neoprénová ponožka. Přiznávám, byl trochu problém je zavázat, ale netlačily. Na rukách lyžařské rukavice Scot. V tomto oblečení jsem vypadal jako panáček Michelin před odtučnovací kůrou. Taky byl trochu problém se v tom dostat na motorku, ale jak člověk seděl, tak už se moc hýbat nemusel.

Vyjel jsem tedy. Po 30 km po dálnici jsem musel vzít benzín. To mi bylo relativně ještě teplo, byl jsem však trochu překvapen, že kolem Benešova leží celkem souvislá pokrývka sněhu. Dálnice byla suchá, i slunko, potvora místy vykouklo. U benziny sme vzbudil menší pozdvižení, obsluha si ťukala, já netušil proč. Oni ano, měli proti mně tu výhodu, že věděli co mě dál čeká. Já ne. Na druhou stranu to bylo možná i dobře.

Vyrazil jsem tedy dál a těšil se na Větrný Jeníkov, kde mi Ranža předpovídal závěje nebo aspoň sněhové jazyky. Cestou jsem se bavil tím, že jsem sledoval jak mi postupně mrznou prsty na nohou a rukou, přišel jsem dokonce na způsob, jak si zhřát ruce bez zastavovaní, nicméně s nohama nešlo dělat skutečně nic a hrdině jsem je ignoroval, vzpomínaje na Meresjeva, neboť i on se prý naučil znovu létat s celodřevěnými protézami dolních končetin.

Čas: 15.30, teplota -9, silnice -6

Větrný Jeníkov se blížil a já začal mít pocit, že tan můj skvělej nápad zas tak skvělej nebyl. První to začlo sluníčko - přestalo svítit - říkám si dobrá, má na to nárok, je zima, koho by to bavilo takovou dobu venku na mraze.

Potom přestala být suchá silnice. Říkam si jasně, kdo maže ten jede, nezblázním se. Pak přišel Větrný jeníkov. Nebyl tam ani Jeník ani Vítr, jenom zasraně zkurvená mlha, která mi začla přimrzat na plexi mojí integrály. Toto zjištění však nebylo okamžité, nejdřív se mi zdálo že se nějak rychle setmělo a že je divný, že auta nesvítěj a vidím uplný prd. Pak přišel záblesk, krátké spojení v mozku a ruka v rukavici vylétla ke štítku a otřela ho. To bylo ale radosti, svět se stal opět místem ke koukání. Tento úkon jsem od tohoto okamžiku musel co chvíli opakovat celou cestu až do Brna. Ve zdraví (kdo by počítal omrzliny, že?) jsem tedy dorazil na odpočivadlo někde kolem 110 km. Nohy zmrzlý, pracky zmrzlý. Zbytek těla v tepla, kombinéza fungovala výborně. Po cca 5 minutách, když už jsem byl schopen rozepnout zip na baťohu, jsem vyndal termosku s horkým čajem, nalil si ho do hrnku a potom si s ním krásně spálil jazyk. Už to nebyla prdel. Dvě cigárka, aby si čumilové nemysleli, že je mi zima, ale aby nabyli přesvědčení, že jsem závislej na nikotinu. Mezitím úvahy, zda se vrátit domů či ne.

Fík na jedné ze svých zastávek během cesty těsně po sesednutí z mašiny

Řek jsem si: hovno! Zavolal do Brna, zajistil si garáž a horkou vanu a dřív než začaly nohy bolestivě rozmrzat, naskočil na motorku a valil k Brnu. Těch zbylých 90 km jsem ujel v kuse a nebyl to věru pěkný zážitek. Začalo se smrákat. Chvílema jsem měl pocit, že je silnice namrzlá (fakt jsem neměl chuť to zkoušet) a asi 20 km před Brnem jsem zjistil, co to je vyčerpání z podchlazení. Nohy jsem necejtil a najednou se mi začaly zpomalovat reakce. Odmítal jsem dávat znamení při předjíždění a každý pohyb navíc byl problém. Už jsem jen seděl a vytřeštěně zíral vpřed, kdy už se konečně objevej ty zasraný brněnský paneláky. Dojel jsem OK, těsně před 17.00. Potom jsem cca 30 minut pobíhal venku po chodníku, pil čaj, kouřil a radostně si uvědomoval, že nepřijdu o nohy, anžto rozmrzají a pekelně mě bolí. Tudíž v nich nějký cit zůstal a nebudou mi muset stříhat prstíky. Přechod do teplé místnosti byl úžasný, nicméně po 3 hodinách ležení pod dekou v místnosti s 28 C mi byla furt v jádru kosa a vyřešla to až 30 minutová koupel v horké váně za stálého připouštění horké vody.

Tato cesta už tak zajímavá nebyla, bylo slabých -3°C a silnice dokonce +2°C a silnice byla sice mokrá, ale důkladně prosolená. Do Prahy jsem dojel s jednou zastávkou na benzín a cigárko, zasolenej jak slaneček. Doma jsem vykoupal sebe a pak mašinu a uvažoval jsem, zdali se vám svým zážitkem pochlubím, nebo se budu tvářit jakoby nic a vychutnám si nějakáho manika, který pod vlivem mých kladných zážitků vyrazí třeba na elefanty.

Pár zažitků z cesty: zcela šokovaní autaři, když jsem byl cestou předjížděn, dobrá polovina aut na moji úrovni přibrzdila a sledovali, zda ještě žiju, zda se hýbu a tak. Zpočátku jsem jim královsky kynul rukou, později jsem byl tak zmrzlej, že jsem jen mrkal a doufám že si toho všichni všimli. Jinak by si totiž mohli myslet, že motorka je na vysílačku a zpovzdálí jejich reakce sleduje kamera z pořadu Ptákoviny.

Ještě při cestě zpátky, při průjezdu Prahou si nějakej čurák myslel, že má silný auto a při výjezdu na dálnici to napálil rovnou do třetího pruhu. Já tam měl 140 a celkem detailně jsem si prostudoval vlákno jeho žárovky v zadních světlech. Chybělo 10cm a sezóna byla v prdeli. Největší legrace ovšem nastala ve chvili, kdy se mi snažil ujet. Byla to úžasná honička Prahou a ten vůl má svírání na šourku ještě teď, když si na to vzpomene.

Howgh

Fík

P.S.: chyby si opravte dle svého uvážení