Výlet Oldy a Gase po vlastech Českých!
5.7. - 7.7.2000
(všechna práva na ,,i” & ,,y” VYHRAZENA!) :-)))
1.DEN
Probouzím se do slunečného rána, středy 5.7.
Je ještě brzo a tak se otáčím na druhý bok a znovu usínám. Asi hodinu nato se znovu budím a nevěřím svým očím. Venku je zamračeno, fouká hnusnej vítr a je tam pěkná kosa! Je půl deváté a při myšlence, že v 10.00 mám bejt u Oldy v 80km vzdáleném Hradci Králové, mě jímá hrůza. Ale touha po dovolené v sedle mašiny je silnejší než strach z deště a tak v 9.15 už strartuji svoje NTVčko {pro zasvědcené Bublu}.
Cesta do H. Králové ubíhá celkem solidně, ručička tachometru se pohybuje mezi 110-140km/h. Mraky jsou nízko, ale díky silnému větru zatím neprší. Jinak se za tuto trasu nestalo nic zvlaštního, kromě jednoho kopce koňských koblížků v pravotočivé zatáčce. Na silnici označené jako E … bych čekal celkem všechno, ale koňský HOVNO ne! Stačil jsem jen zaklít a rozpůlit koly tuto hromádku na dva rovné díly.
Přesně v 10.00 jsem před Oldovym palácem. Olda si ještě dobaluje pár věcí a už se chystáme vyrazit. Zbývá ještě určit kam. Původně jsme měli razit do Jeseníků, ale vzhledem k tomu, že na severu území má pršet a na jihu má být hezky, je volba trasy víc než jasná. Vyražíme tedy na JIH! Míříme k Brnu. Cestovní rychlost zvolená Oldou je 90km/h a ani o mrť víc. Chce totiž snížit spotřebu u jeho Bandita (Meluzíny) na minimum. A tak se ,,řítíme” přez Holice do Vysokého Mýta, kde daváme první pauzu před Motoshopem, kde společne slintáme nad výlohou, protože je zavřeno. Olda dáva jedno zdravotní cigáro a už frčíme dál. Projíždíme Litomyšlí a ve Svitavách u pumpy dáváme Capuchino. Bohužel automat neumí přidat extra cukr, takže pití to není nic moc :-( . Po krátké diskusi na tema: Je ,,TO” co přifukuje pneumatiky u horského kola pěkná holka nebo hnusnej kluk? ,,TO” je totiž vidět jen zezadu. Odjiždime znechuceni pryč, byl to totiž chlap :-( .
A tak projíždíme vesničkou Letovice, za kteru někde odbočujeme na Blansko a Macochu. Po příjezdu na parkovistě u největsi propasti v ČR usmlovává Olda cenu parkovného z 20Kč za mašinu na již přijatelných 10Kč. Sundáváme ze sebe přebytečné nepromky a jdeme se kochat přírodou, tzn. urychleně vbíháme do křoví, protože příroda opravdu volá a k záchodům je to daleko :-) . Počasí zde na jihu je podstatně příjemnější, sluníčko svítí, travička se zelená a slečny nosí ukrutně krátké minisukně, což hlavně Oldu vyvadí z míry tak, že si ani nemůže vychutnat pohled do hlubin propasti :-) Po nějakých deseti minutách to balíme, protože se fakt dělá horko a Oldovi se začínají tak zapalovat lýtka, že má strach aby se mu tím vedrem nescvrkly kožený kalhoty. (chlapi jistě rozumí, že? :-))
A tak raději odjíždíme, ale tu se z našich útrob začínají ozývat zvláštní zvuky. Olda zkušeně prohlašuje že to je hladem a tak v Jedovnici zastavujeme u rybníka, abychom se posílili. Odtamtud naše cesta míří přímo do Brna kde u Agipu tankujeme levnej benzín a v Delvitě nakupujem drahý pečivo.
Od Brna pak po dálnici na Bratislavu pokračujeme asi ještě 10 km, jenže mě se nelíbi její panelovej povrch a tak navrhuji opustit tuhle pneu-žroutskou dálnici. Sjíždíme z ní tedy u vesnice Hrušovany a míříme k vodním nádržím Nové Mlýny. Zdejší kemp MERKUR nám připadá jako předražený a tak míříme na druhý břech kde se zdá být liduprázdno. Ale to se opravdu jen zdá. Po příjezdu k druhému břehu zjišťujeme, že v remízcích okolo vody je to samej rybář a tak popojíždíme stále dál a dál v naději, že se najde nějaké volné místečko pro přespání na ČERNO! A opravdu asi po 3km terénní cesty jsme dorazili na místo kde pěšina končí a kde by se dala přečkat noc. Rozbíjíme stany a chlastáme plechovkovou dvanáctku z pumpy za 24 Kc :-) .
Ten den mi přibylo na tachometru cca 340km, Oldovi asi o 80 méně, protože jel až z Hradce Králové, ale i tak už v deset večer mumlal, že se mu chce spát a v deset patnáct již nejevil známky života. :-)
Já jsem ulehl do spacáku asi o hodinu později. Nechal jsem si otevřený stan a ležel jsem po Oldově vzoru hlavou u vchodu do stanu, abych mohl kontrolovat naše stroje. Nutno podotknout, že jsme měli každý svůj stan a tak místa na rozvalovaní bylo habaděj.
2.DEN
Ráno mě budí šílený vedro! První pohled po otevření očí patří mašinám. Když jsem zjistil, že je vše v pořádku, spadl mi ze srdce takovej kámen až to probudilo i dosud klidně chrápajícího OLDU. Byli jsme tak rozleželí, že jsme odmítli připravovat si snídani a padlo rozhodnutí, že se najíme někde cestou. Namířili jsme si to přes Znojmo na Vranovskou přehradu.
Neujeli jsme však ještě ani 20km a náhle se po naší levici objevila velice vhodná restaurace jako stvořená pro snídani. Měla i zahradní posezení a tak jsme před ní zaparkovali a už jsme seděli u stolu na té ,,zahrádce”. Bylo krásně vidět na mašiny a na servírce bylo zase vidět, že jsme jí sympatičtí a tak neuplynuly ani dvě minuty a měli jsme objednáno. Olda se držel při zemi a dal si jen vajíčka na cibulce, ale mně se žaludek kroutil chtíčem po žvanci a tak volba padla na smaženej sejra s hranolkama. Nacpali jsme se dokonale a libovali si jaká že je to pohoda, nikam nespěchat. Neradovali jsme se však dlouho. Jen co jsme zaplatili a vyrazili dál, začala Oldovi nějak zlobit Meluzína. Měl pocit že se mu při jízdě nějak víc klepou řidítka. Snažil jsem se ho uklidnit, jako že je to u SUZUKI normálni :-) (nemyslel jsem to vážně), ale Olda měl pořad nějaké tušení. Nicméně pokračovali jsme dál. Asi po 3km Olda zastavil, že je to fakt nějaký divný. Při jízdě to totiž začalo vydávat nepříjemné zvuky.
Vyndali jsme tedy br. destičky za předpokladu, že je v nich třeba zadřený kamínek, který to má na svědomí, ale nic takového jsme nezjistili. Náhon tach. byl také v pořádku a tak to vypadalo na ložiska v kole. Po vyjmutí kola z vidlic jsem se zděsil. (nedával jsem to tedy na sobě znát aby se Olda nezhroutil, ale fakt jsem si řekl: ,,a s dovolenou je konec”) V okolí ložiska bylo plno špon. Nejspíš se porušila klec ložiska a jedno valivé tělísko (kulička) bylo totálně rozemleto. Vnitřní kroužek ložiska měl namodralou barvu od toho, jak se občas ložisko kouslo a tak se celé kolo protočilo ne přes ložisko, ale rovnou na čepu (ose) kola . :-(
Tak a co teď? Chtěli jsme zavolat k Oldovi domů, aby pro něj přijel taťka s autem a vozejkem, ale jako na potvoru byli Oldovi rodiče na chalupě a tam bohužel nemají tel. Oldův taťka má sice u sebe mobila, ale na ten zase neměl Olda číslo, takže jsme byli v prdeli. Ještě jsme zkusili zavolat Oldově přítelkyni, ale ta pro změnu taky nebyla doma a tak se naše nálada začala blížit bodu mrazu . :-(
Ale i přes to jsme se nevzdávali a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme dojet na pumpu, kde zakoupíme nějakou vazelínu na promazání. Vyrazili jsme tedy velice pomalým tempem, aby se na podařilo dostat Meluzínu k pumpě ještě v pojízdném stavu. Dorazili jsme k pumpě, kde Olda zakoupil nějaké to mazadlo a hurá s tím do ložiska, teda spíš do jejího torza.
Jenže kupodivu po namazaní chytilo ložisko druhý, nebo spíše poslední dech a začalo se zase celkem obstojně točit. Tak se naše cestovní rychlost vyhoupla z 60km/h na nějakých 90.
Jenže večer už se blížil a naše žaludky zvící prázdnotou nám připomínali, že by to zase chtělo nějakou tu potravu. Rozhodnutí znělo jasně. Jakmile spatřím nějaké příhodné místečko, tak zastavíme a zabydlíme se.
Hned za Želetavou jsem po pravé straně zahlédl nějaký rybník. Když jsme se k němu dostali, zjistili jsme, že jsou to vlastně dva nad sebou umístěné chovné rybníky oddělené hrázi. A protože se nám tu opravdu velice líbilo, postavili jsme přímo na hrázi stany vedle mašin a taky ohníček na kterém se nám dělala večeře. Ano opravdu se SAMA dělala. Nevím jestli se udělala až do konce :-) , ale je fakt, že volně hozená konzerva do ohně se opravdu umí pěkně rozpálit a gulášek nacházející se v jejich útrobách je potom opravdu výborný. Jen se nesmí zapomenout konzervu otevřít, aby vám ve vyvrcholení nevybuchla do xichtu!
Jen co jsme se najedli a vykouřili kubánský doutníček, byl u nás porybný. Že prej co děláme na hrázi, jestli nejsme pytláci atd. atd! Snažili jsme se mu vysvětlit, že jsme jen dva ubozí otrhaní a možná i nasmrádlí motorkáři, ale ten děd nám nevěřil a vyhnal nás na louku vedle rybníka. Vzhledem k tomu, že louka sloužila před mnoha a mnoha tisíci lety jako volejbalové hřiště {ze země koukaly dvě trubku na síť a pod trávou byly ještě známky antuky}, byl povrch celkem rovný a tak jsme nechtěli dělat problémy a přesunuli se.
Noc už nebyla tak teplá jako ta předešlá a tak jsme na sebe neházeli co šlo a šli chrápat.
3.DEN
Ráno mě probudilo Oldovo chrápání a ještě jiné jeho zvuky, které tu raději ani nebudu publikovat. V tu chvíli jsem byl opravdu šťasten, že máme každý svůj stan! :-)))
Ani jsme se nenasídali a už jsme to brali na Jihlavu. Jenže museli jsem po nějaký hloupé objížďce, takže jsme do Jihlavy dorazili asi o 30km déle :-( . Odtamtud jsme mířili na Havl. Brod . A protože jsme ten den měli za sebou už kus cesty, tak jsme se rozhodli v první restauraci posnídat, tedy vlastně poobědvat!
Jenže ouha v první restauraci nebrali MOJE stravenky a tak i když Olda trochu lamentoval, pokračovali jsme dál. Asi po 10km jsme přijeli na křižovatku a z ní jsem spatřil restauraci opět se zahradní přístavbou a se spoustou hostů sedících u stolu v montérkách. Hned mi bylo jasné, že je to dělnická třída žeroucí za stravneky GAStrotur.
Během okamžiku jsme seděli u stolu a ládovali jsme se svíčkovou kterou oba dva MILUJEME! Jen co jsme se nasytili, uháněli jsme si to nahoru na Pardubice, kde se Olda marně snažil najít otevřenou provozovnu značky SUZUKI. A protože jsme už byli zase na severu začalo pomalu poprchávat a tak jsme si to střihli k Oldovi domu. Pravda, stavili jsme se ještě na kafčo pod Kunětickou horou, ale to už měl Olda za humny a tak to považuju za doražení domů. Po příjezdu ke stavení Kábrtů {tak se jmenuje Olda druhým, téměř nepužívaným jménem} popadl Oldu radostný amok a plácal Meluzínu po motoru a šveholil, že ji miluje, když ho dostala až někde z jižní Moravy se zkurveným ložiskem až domů.
Potom jsem se s Oldou rozloučil a uháněl ke svému 80km vzdálenému domovu.
Celkem jsme ujeli asi 800km a z toho cca 250 s polorozpadlým ložiskem v předním kole Bandita.
No není to Z PRDELE klika?
!GAS!